21 C 4/2026-14 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhá po žalované straně zaplacení 16 800 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou stranou , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované straně úvěr, který se žalovaná strana zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně úvěr zesplatnila k , datum, . Žalobkyně se domáhá zaplacení zůstatku jistiny 1 000 Kč, úroku 4 000 Kč a smluvní pokuty 2 800 Kč. Žalovaná strana dluh neuhradila ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.2. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila.3. Strany na základě výzvy soudu souhlasily, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. V řízení učinil soud na základě listinných důkazů následující závěr o skutkovém stavu.1/ Žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou stranou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které mohla žalovaná strana čerpat úvěr do výše 30 000 Kč, žalobkyně poskytla žalované straně dne , datum, částku 10 000 Kč (smlouvou o úvěru a potvrzením o provedené platbě). Žalovaná strana se ve smlouvě zavázala, že úvěr bude splácet v měsíčních splátkách splatných do 28. dne v měsíci. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 5513,36 %, úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně (smlouvou o úvěru). Žalovaná strana byla při uzavírání smlouvy identifikována přes občanský průkaz a rodný list (doklady).2/ Žalovaná strana měla čistou mzdu v březnu , Anonymizováno, ve výši 35 890 Kč a v dubnu , Anonymizováno, ve výši 30 192 Kč (výplatními páskami).3/ Žalovaná strana nesplácela řádně, žalobkyně proto zaslala žalované straně dne , datum, zprávu, v níž jí oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky do tří dnů (zprávou ze dne , datum, ). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ještě právním zástupcem žalobkyně (předžalobní výzvou ze dne , datum, a potvrzením ze dne , datum, ).5. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná strana soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení dlužné částky netvrdila.6. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy č. , hodnota, soud neučinil skutkové zjištění, neboť se jednalo o smlouvu na jejímž základě žalobkyně coby postupitel na , právnická osoba, . IČO , IČO, . Z ničeho neplyne, že by proběhlo postoupení pohledávky za žalovaným na jiný subjekt, než je žalobkyně.7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:8. Na projednávanou věc se aplikují ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („zákon“).9. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Žalobkyně a žalovaná strana uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě, které žalobkyně poskytla žalované straně částku 10 000 Kč. Žalovaná strana se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách splatných 28. dne v měsíci, a to včetně úroku z úvěru ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná strana vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.12. Podle soudu nelze uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona, žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti předložila pouze výplatní pásky žalované strany za měsíce březen a duben, Anonymizováno, , Anonymizováno, . Soud nicméně nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované strany. I kdyby se totiž ukázalo, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu nepřiměřeného sjednaného úroku, jak bude uvedeno dále.13. Další povinností poskytovatele úvěru totiž podle zákona je ve smlouvě uvést (mimo jiné) i RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 5513,36 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v srpnu 2024 9,25 %. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli téměř 600násobkem.14. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání částky ve výši nesplacené jistiny úvěru (§ 87 odst. 1 věta druhá zákona). Vzhledem k tomu, že žalovaná strana dle tvrzení žalobkyně z čerpané jistiny úvěru nezaplatila ničeho, má žalobkyně nárok na zaplacení částky 10 000 Kč, což je částka, jež byla žalované straně uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona přiměřená možnostem žalované strany (jaké jsou její celkové majetkové poměry), tížila žalovanou stranu. V případě nečinnosti žalované strany určil tuto lhůtu soud v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu (výrok I.).15. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 86 a § 87 zákona ze strany žalobkyně mající za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a s ohledem vztah speciality zákona k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o. z. soudu nezbylo než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu zamítnout. Soud proto zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 4 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 800 Kč, neboť je-li smlouva o úvěru absolutně neplatná, nemá žalobkyně nárok ani na nároky ze smlouvy vzniklé, a úrok z prodlení v zákonné výši, a to s ohledem na nové stanovení splatnosti (výrok II.).16. V usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 7 Cmo 507/2005, Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.17. Žalobkyně byla úspěšná co do 10 000 Kč a žalovaná strana co do 9 402 Kč (úrok z prodlení kapitalizován ke dni vyhlášení rozhodnutí).18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Žalobkyně měla úspěch v řízení v rozsahu 51,54 % a žalovaná strana v rozsahu 48,46 %, účastníci tak byli úspěšní v téměř stejném rozsahu.