22 C 179/2025-21 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhá určení, že žalovaný je vlastníkem shora uvedeného , Anonymizováno, . Uvedla, že žalovanému , Anonymizováno, prodala, žalovaný ho převzal, ale od té doby je nekontaktní. To žalobkyni znemožňuje zapsat převod vlastnického práva k , Anonymizováno, do příslušného registru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud zjistil následující závěr o skutkovém stavu.4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným , datum, kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo , Anonymizováno, , jméno FO, , Anonymizováno, , SPZ, , výrobní číslo , Anonymizováno, (, Anonymizováno, smlouva; , Anonymizováno, průkaz a , Anonymizováno, popis , Anonymizováno, ).5. Po právní stránce posoudil soud věc takto.6. Žalobkyně s žalovaným uzavřela kupní smlouvu k výše uvedenému vozidlu dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Uzavřením smlouvy a zaplacením kupní ceny (tedy , datum, ) přešlo vlastnické právo na žalovaného. Od tohoto dne přestala být žalobkyně vlastníkem , Anonymizováno, .7. Žalobkyně se domáhá určení, že vlastníkem vozidla je žalovaný. Jde tedy o určovací žalobu, při níž je musí žalobce prokázat, že má na určení naléhavý právní zájem [§ 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.)]. Žalobkyně v žalobě uvedla, že bez tohoto určení není možné přepsat vozidlo na žalovaného. Ačkoliv k tomu neoznačila žádné důkazy, je tato skutečnost soudu známa. Obdobné spory totiž soudy řeší opakovaně, přičemž nemají pochyb o tom, že naléhavý právní zájem na určení v těchto věcech existuje (rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. 32 Odo 10/2006; nález Ústavního soudu z , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 114/20).8. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto výrokem I. určil, že vlastníkem vozidla je žalovaný.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši určené zvláštním předpisem. Tím je vyhláška č. 254/2015 Sb., která v § 2 odst. 3 stanoví výši paušální náhrady 300 Kč za každý úkon. Jak však vysvětlil Nejvyšší soud, je na podobné případy nutné analogicky vztáhnout výši paušální náhrady dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 450 Kč za každý úkon (usnesení Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Žalované proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 450 Kč za dva úkony spočívající v písemném podání ve věci samé a účasti na jednání. Lhůtu k plnění určil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.