34 C 114/2025-28 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .) s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne , datum, úvěr ve výši , částka, , jehož splatnost byla dne , datum, . Žalovaný se prostřednictvím shora citované smlouvy o úvěru rovněž zavázal uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, dle čl. 8. 1. standartních podmínek (celkem žalobkyně nárokuje 3x) a úrok za období čerpání úvěru ve výši , částka, dle tabulky na listu č. , hodnota, úvěrové smlouvy. Shora citovaná smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně převedla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění pozdějších dodatků pohledávku za žalovaným na žalobkyni.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Na základě žalobkyní navržených a předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:4. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů, uzavřela se žalovaným za použití prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to převodem na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, . č.ú. , č. účtu, (smlouva o úvěru, potvrzení o platbě ze dne , datum, , informace o vlastníkovi účtu ze dne , datum, ). Poskytnuté finanční prostředky s příslušenstvím se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně za podmínek stanovených smlouvou o úvěru ve lhůtě jednoho roku, a to v měsíčních splátkách ve výši , částka, nebo ve výši 13% z celkové, smlouvou o úvěru sjednané, splatné částky úvěru (, částka, ), a to podle toho, která částka bude vyšší (smlouva o úvěru). Roční úroková sazba úvěru činila 146,949 % a roční procentní sazba nákladů na předmětný spotřebitelský úvěr činila 299,98 %. Sjednaný úrok tak činil , částka, (smlouva o úvěru). Žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od původního věřitele, společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, (Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován žalobkyní dopisem ze dne , datum, a současně byl téhož dne vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15.2025, předžalobní výzva ze dne , datum, , Podací lístek ze dne , datum, ).5. Soud vyzval žalobkyni výzvou ze dne , datum, k označení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně na výzvu reagovala, avšak žádné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti neoznačila a nedoložila.6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil následovně.7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“ nebo „zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.8. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku složenou z jistiny ve výši , částka, a úroku ve výši , částka, ve lhůtě jednoho roku, a to v pravidelných měsíčních splátkách popsaných výše. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.9. Dle soudu jednak nelze uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona. Žalobkyně k této povinnosti své právní předchůdkyně neposkytla v žalobě žádná tvrzení, vyjma neurčitých tvrzení stran toho, že byl proveden výpočet mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného. K výzvě soudu ze dne , datum, , kterou soud vyzval žalovanou, aby prokázala splnění zákonné povinnosti, tedy zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně žádné důkazy nepředložila, pouze zopakovala svá dřívější tvrzení. Takový způsob prověřování úvěruschopnosti je obecně zcela nedostatečný a nelze z něj zjistit konkrétní informace o hospodaření žalovaného a o jeho schopnosti splácet úvěr. Pokud žalobkyně argumentuje tím, že to byl sám žalovaný, který pokud měl případně pochybnost o své schopnosti splácet úvěr, měl kontaktovat původního věřitele, pak soud k tomu uvádí, že tento postup poskytovatele úvěru není v souladu s § 86 zákona, poskytovatel úvěru není oprávněn přenášet tímto způsobem splnění své zákonné povinnosti na spotřebitele (žalovaného).10. Z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 zákona je smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným právní předchůdkyní žalobkyně absolutně neplatná. Dalším důvodem pro neplatnost smlouvy o úvěru, k němuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti, je nepřiměřená výše sjednaného úroku z úvěru. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona.11. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN činí 299,98%. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v srpnu 2024 8,81 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli téměř třicetinásobkem.12. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy z důvodů právě uvedených tak má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Soud tedy uložil žalovanému výrokem II. zaplatit žalobkyni částku, kte