8 C 11/2026-37 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 26 925 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 19. 2. 2024 (dále též jen „smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované částku 15 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 40 % p. m. z jistiny úvěru. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc vždy nejpozději k 20. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu bylo možné splatit zcela, či zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, přičemž v upomínce ze dne 20. 6. 2026 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho úhradě. Požadovaná částka je tvořena částkou jistinou úvěru (15 000 Kč), nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč a smluvní pokutou 0,1 % denně z dlužné jistiny ode dne 21. 6. 2024 do 20. 7. 2025 (den odeslání předžalobní upomínky), kterou žalobce vyčíslil částkou 5 925 Kč. Žalobce nabyl pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 10. 6. 2025 se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, , která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 6. 2025 se společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobce“).2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s návrhem nesouhlasí, neboť smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy v podobě příliš vysoké RPSN a zároveň nedostatečnému zkoumání úvěruschopnosti. Navrhla splacení do výše jistiny v částce 15 000 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč.3. Soud nařídil jednání na den 15. 4. 2026. Právní zástupce žalobce i žalovaná se z jednání omluvili a nedostavili se, bylo tedy jednáno v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., právnická osoba, řízení z listinných důkazů vyplynulo, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou dne 19. 2. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž úrok byl sjednán ve výši 40 % p. m. z jistiny úvěru. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc vždy nejpozději k 20. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu bylo možné splatit zcela či zčásti kdykoliv během trvání smlouvy (smlouvou spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 2. 2024, formulářem – standartní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobce zaslal na účet žalované částku 15 000 Kč (dokladem o platbě). Žalovaná řádně neplnila své závazky ze smlouvy a právní předchůdce žalobce tak přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni 20. 6. 2024, o čemž žalovanou informoval. Žalobce nabyl pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 10. 6. 2025 se společností , právnická osoba, ., která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 6. 2025 se společností , právnická osoba, . Žalovaná ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky.5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti týkající se skutkového stavu (výpisy z účtů, doklad o pracovní neschopnosti, formace o druhu a výši vyplacených dávek nemocenského pojištění).6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:7. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky. Právní předchůdce žalobce vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Pohledávka byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobce na základě smlouvy.9. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr, aniž by řádně zkoumal schopnost žalované úvěr splácet. Žalobce má ze zákona povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny.10. Zkoumání úvěruschopnosti žalobce v žalobě i ve vyjádření k odporu žalované tvrdil pouze v obecné rovině. V žádosti o spotřebitelský úvěr sice byly žalovanou uvedeny měsíční příjmy a výdaje, právní předchůdce žalobce ovšem uvedené informace nikterak neověřil. Takové posouzení úvěruschopnosti je nedostatečné a nemohlo umožnit právnímu předchůdci žalobce učinit závěr o úvěruschopnosti žalované.11. Kromě toho je zde další důvod pro absolutní neplatnost uvedené smlouvy, a to ve smyslu § 588 o. z., neboť vysoká úplata za poskytnutí úvěru, která byla ve smlouvě sjednána, je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Povinností poskytovatele úvěru je uvést ve smlouvě (mimo jiné) RPSN – roční procentní sazbu nákladů ve smyslu § 133 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě bylo ve smlouvě uvedeno, že RPSN v případě předmětné smlouvy činí 5 518,07 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v únoru 2024 činila 8,97 %. Ve smlouvě byla tedy mnohonásobně vyšší RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli více než šestisetnásobkem.12. Za této situace je žalovaná, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, povinna vrátit žalobci pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené svým možnostem. Právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Jedná se o soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů, podle níž má poskytovatel úvěru nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).13. Jelikož je posuzovaná smlouva o úvěru neplatná, žalovaná se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o částku 15 000 Kč, neboť ve smyslu § 2991 o. z. obdržela plnění bez právního důvodu a je povinna žalobci toto bezdůvodné obohacení vydat v rozsahu, ve kterém ke dni vydání rozsudku trvá, tj. ve výši dosud nesplacené jistiny. Proto soud žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 15 000 Kč.14. Ve zbývajícím rozsahu proto soud ze shora popsaných důvodů žalobu výrokem II. zamítl.15. S ohledem na životní a finanční situaci žalované soud v souladu s § 160 o. s. ř. určil žalované zaplatit peněžité plnění ve splátkách.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení z převážné části úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 594,75 Kč, přičemž tato částka představuje 11,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 078 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 925 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 180 Kč za jeden úkon (podání ze dne 12. 3. 2026) uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t..