8 C 33/2026-19 — Obvodní soud pro Prahu 10

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným Smlouvu o úvěru dne 6.8.2020 (dále jen „SmlouvaPůvodní věřitel uzavřel s žalovaným dne 2020-08-06 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 11307.16 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 5.9.2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 11307.16 Kč a splatností dne 5.9.2025. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 4 860 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , č. účtu, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud jednal v nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se z jednání omluvila, aniž žádala z důležitého důvodu o odročení. Žalovaný, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil.4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav.5. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný se dohodly na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru v Smlouvu o úvěru dne 6.8.2020 (dále jen „Smlouva6. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 6.8.2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 11307.16 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 5.9.2025., RPSN 90,58 % (Návrh na uzavření smlouvy, dodatek ke smlouvě, Předsmluvní formulář, Kopie občanského průkazu žalovaného, Oznámení o schválení úvěru, Náhled smluvní dokumentace). Právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, přičemž zjistila, že žalovaný má středoškolské vzdělání, je zaměstnán na dobu neurčitou s pravidelným měsíčním příjmem, má vlastní bydlení (Hodnocení klienta, Výpis, původní věřitel jako postupitel uzavřela s žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, kterou se postupitel zavázal na postupníka postoupit pohledávky specifikované v seznamu pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému oznámení s postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě před podáním žaloby (Oznámením, výzvou ze dne).7. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná strana uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované straně částku 29 167 Kč. Žalovaná strana se zavázala úvěr splatit v nejpozději do 5.9.2025, Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná strana vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.10. Podle soudu nelze uzavřít, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované strany, jak jí ukládá § 86 a 87 zákona., žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti neuvedla žádná tvrzení a nepředložila žádné důkazy. Soud nicméně nepovažoval za nutné žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalované. I kdyby se totiž ukázalo, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu nepřiměřeného sjednaného úroku, jak bude uvedeno dále.11. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalované zbývá doplatit 11307 Kč. ož je částka, jež byla žalované straně uložena k zaplacení výrokem I. tohoto rozsudku.12. V usnesení ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. , Anonymizováno, , Vrchní soud v Olomouci dovodil, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 662,50 Kč (výrok III.), přičemž tato částka představuje 32,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,48 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,52 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 270 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč ve výši 210 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů za předžalobní upomínku, protože ji zaslal právní zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, nejde tak o náklady vynaložené žalobkyní.14. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje své skutkově i právně obdobné nároky na ustáleném vzoru a že návrhy se v konkrétních případech liší pouze částkami a daty, jedná se o tzv. formulářovou žalobu, tedy návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, přičemž základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě totožný. Sepsání takové žaloby představuje úkon právní služby v zásadě jen při podání první formulářové žaloby. Jinak představuje spíše než provedení úkonu právní služby administrativní úkon (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014 sp. , Anonymizováno, nebo ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. , Anonymizováno, ).15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal ža