3 C 232/2022-42 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 94 970,17 Kč s příslušenstvím. Podání žaloby odůvodnila tím, že dne 15. 12. 2016 uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 170 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla ověřena schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, a to na základě vyhodnocení kreditních a debetních obratů na bankovním účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku formou 108 pravidelných měsíčních splátek po 2 205 Kč. První splátka byla stanovena na 20. 1. 2017, poslední splátka na 20. 12. 2025. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 7,9 % p. a. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 20. 12. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, ten však svůj dluh neuhradil. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno, ten však byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání konanému dne 16. 11. 2022 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, věc proto byla projednána a rozhodnuta bez přítomnosti účastníků. 4. Provedeným dokazováním učinil soud níže uvedená skutková zjištění: 5. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 12. 2016 ve spojení se Všeobecnými obchodními podmínkami [anonymizováno] a Obchodními podmínkami pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 170 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách po 2 205 Kč. Počet splátek byl sjednán na 108, první splátka byla splatná dne 20. 1. 2017 a poslední splátka byla splatná dne 20. 12. 2025. Úroková sazba byla stanovena ve výši 7,9 % ročně. V čl. I.7. smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně na zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru po upomínce k uhrazení dlužné částky. 6. Z interního posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve spojení s CBCB informací a výpisem z běžného účtu žalovaného za období osmi měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřovala schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr. Z posouzení vyplynulo, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí 19 861 Kč a tento je dostatečný k placení splátek úvěru ve výši 2 205 Kč měsíčně. 7. Z výpisu z účtu za období od 15. 12. 2016 do 31. 12. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný dne 16. 12. 2016 vyčerpal celkovou částku 170 000 Kč. 8. Z oznámení ze dne 22. 12. 2020 ve spojení s dodejkou bylo zjištěno, že žalobkyně ke dni 20. 12. 2020 prohlásila úvěr za okamžitě splatný, a to z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 22. 12. 2020. 9. Ze ZUHI historie úvěru ve spojení se ZUV evidencí úvěru bylo zjištěno, že ke dni 20. 12. 2020 činila dlužná jistina ze smlouvy o úvěru částku 94 970,17 Kč. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 3. 2022 ve spojení s podacím archem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky. 11. Závazkový právní vztah vzniklý mezi účastníky řízení se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a to zejména níže citovaným ustanovením zákona: 12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Žalobkyně prokázala, že se žalovaným platně uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo], když prokázala, že před uzavřením smlouvy řádně ověřila schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr. Bylo též prokázáno, že ke dni zesplatnění úvěru činila dlužná jistina 94 970,17 Kč. Soud proto žalobě podle výše citovaného ust. § 2395 o. z. v plném rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud nezjistil žádné důvody pro její prodloužení. 14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná a vzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 14 700 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná výzva k plnění, sepis žaloby) se sazbou po 4 900 Kč za 1 úkon podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dále náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 276 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 3 800 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně po zaokrouhlení činí 22 676 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Nad rámec zde uvedeného soud doplňuje, že žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů v souvislosti s písemnými podáními ze dne 14. 11. 2022, když těmito žalobkyně pouze doplňovala žalobu o skutečnosti, které mohla a měla uvést již v samotné žalobě.