12 C 111/2023-21 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se po žalované žalobou ze dne 15. 2. 2023 domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované, naposledy určené rozhodnutím Okresního soudu v Táboře sp. zn. 9 C 201/2022, žalovaná nedostála své povinnosti 1x měsíčně informovat žalobce o studiu, navíc od 1. 12. 2022 pracuje pro společnost [právnická osoba] [obec]. Mobilní telefonní číslo žalované není aktivní. Žalobce proto navrhuje, aby byla zrušena vyživovací povinnost žalobce vůči žalované počínaje 1. 12. 2022, a aby bylo uloženo žalované vrátit žalobci finanční prostředky od 1. 12. 2022. Dne 7. 6. 2023 upřesnil žalobce návrh tak, že požaduje uhrazení částky 5 000 Kč. 2. Žalovaná se vyjádřila dne 10. 3. 2023, že souhlasí se zrušením vyživovací povinnosti k ní, školu přerušila a chce se k dokončení studia do dvou let vrátit a požádá pak znovu o výživné. U společnosti [právnická osoba] [obec] pracuje jen brigádně. Mobil měla poškozený, souhlasí s vrácením výživného za leden 2023. Prosincové výživné použila na pořízení řidičského průkazu. 3. Z pracovní smlouvy žalované se společností [právnická osoba], [IČO], [obec], je zřejmé, že žalovaná pracuje na dobu neurčitou od 1. 12. 2022 jako prodavačka – servírka. 4. Ze zprávy SOU a SOŠ [obec] ze dne 22. 5. 2023 je patrné, že žalovaná byla žákyní 1. ročníku od 1. 9. 2022, ke dni 31. 10. 2022 však studium přerušila do 31. 8. 2024, přičemž k jejímu prospěchu se nelze vyjádřit. 5. Z usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 25. 11. 2022 č. j. 9 C 201/2022-33 je zjištěno, že byl schválen smír o tom, že žalobce se zavázal platit žalované výživné 5 000 Kč měsíčně od září 2022 a nedoplatek 6 000 Kč do 31. 12. 2022, a žalovaná se zavázala informovat žalobce 1 x měsíčně o svém studijním prospěchu. 6. Z provedeného dokazování soud dovodil následující skutkový stav. Žalobce byl povinen platit žalované výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně na základě rozhodnutí Okresního soudu v Táboře ze dne 25. 11. 2022 (odst. č. 5 odůvodnění shora). Ze sdělení SOŠ a SOU [obec] ze dne 22. 5. 2023 je zřejmé, že žalovaná přerušila studium již ke dni 31. 10. 2022 (odst. č. 4 odůvodnění shora), a podle potvrzení zaměstnavatele žalované [právnická osoba] pro něj žalovaná pracuje od 1. 12. 2022 (odst. č. 3 odůvodnění shora). 7. Na základě provedeného dokazování má soud za to, že žaloba žalobce je důvodná, pokud jde o nárok na zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované, neboť žalovaná je schopna se sama živit ve smyslu § 911 o. z., došlo tak ke změně poměrů ve smyslu § 923 o. z. na straně žalované, která přerušila studium a pracuje. Žalovaná navíc souhlasila se zrušením vyživovací povinnosti. Proto soud rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované, jak je zřejmé z výroku I. rozsudku shora. 8. Pokud jde o nárok žalobce na zaplacení částky 5 000 Kč jako částky výživného, které uhradil žalované po 31. 10. 2022, kdy přerušila studium, a po 1. 12. 2022, kdy nastoupila dle pracovní smlouvy k zaměstnavateli do pracovního poměru, soud učinil závěr, že tento nárok je důvodný. Zaplacením částky 5 000 Kč totiž vzniklo žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku, jak je zřejmé z výroku II. rozsudku shora. 9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žádný účastník náhradu nákladů nepožadoval (výrok III. rozsudku shora).