10 C 65/2025-60 — Okresní soud v Písku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 122 718,50 Kč s odůvodněním, že jako podnikatelka v oboru účetnictví poskytla žalovanému v letech 2016 až 2018 na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo služby spočívající ve vedení účetnictví, zpracování mezd, daňových přiznání a související administrativní činnosti. Za řádně poskytnuté služby vystavila faktury. Žalovaný se po celou dobu spolupráce nacházel ve složité finanční situaci a opakovaně žádal o odklad splatnosti. Při telefonických hovorech i osobních setkáních žalobkyni ujišťoval o svém dluhu a sliboval jeho budoucí úhradu. Tímto jednáním soustavně a opakovaně verbálně uznával existenci, důvod i výši svých závazků vůči žalobkyni. Žalovaný veškeré předmětné faktury zahrnul do své daňové evidence a u Finančního úřadu v , adresa, nárokoval a obdržel odpočet DPH. Žalobkyně odvedla DPH z uvedených faktur, ale nikdy neobdržela od žalovaného úhradu. Tímto jednáním žalovaný jednoznačně a aktivně projevil vůli považovat faktury za platné a existující doklady, které zakládají jeho závazek. Vzhledem k dlouhodobému neplnění závazků, s cílem zajistit své pohledávky a právně formalizovat opakovaná ústní ujištění žalovaného, předložila žalobkyně dne 9. 10. 2018 žalovanému k podpisu listinu s názvem „Věc: Uznání závazků“. Tato listina obsahuje přesný soupis dlužných faktur a jejich částek za roky 2016-2018 s celkovou dlužnou částkou 122 718,50 Kč. Žalovaný listinu bez jakýchkoli výhrad opatřil svým podpisem a firemním razítkem, čímž písemně stvrdil to, co již dříve opakovaně uznával ústně. Protože žalovaný dluh ani přes písemné uznání neuhradil, byl žalobkyní vyzván předžalobní výzvou, když v reakci na ni vznesl námitku promlčení s tvrzením, že podepsaná listina není platným uznáním dluhu, ale pouhou účetní komunikací. Dle žalobkyně listina „Uznání závazků“ ze dne 9. 10. 2018 splňuje všechny zákonné náležitosti platného uznání dluhu. Vůle žalovaného uznat dluh je zřejmá a) z názvu listiny, b) z podpisu a otisku razítka bez jakýchkoli výhrad pod text, který žádá o „písemné uznání“ závazků, c) z kontextu předchozích opakovaných ústních uznání dluhu ze strany žalovaného, d) z konkludentního jednání žalovaného, který faktury zaúčtoval a uplatnil z nich odpočet DPH. Dlužník nemůže považovat faktury za platné pro účely získání vratky DPH od státu, ale za neplatné pro účely jejich úhrady věřiteli. Takové jednání je v příkrém rozporu se zásadou poctivosti. Dluh je co do důvodu i výše specifikován odkazem na jednotlivé faktury, což je dle ustálené judikatury zcela dostačující. Uznáním dluhu začala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta, která uplyne 9. 10. 2028 a žaloba tak byla podána včas. Pokud bude žalovaný tvrdit, že listinu podepsal v omylu, domnívaje se, že se jedná o pouhou účetní formalitu, nemůže to způsobit neplatnost uznání dluhu. Žalobkyně u žalovaného žádný omyl nevyvolala, naopak jednala zcela transparentně. Listina byla jasně a nepochybně nadepsána „Věc: uznání závazků“ a její obsah explicitně žádal o písemné uznání dluhů. Žalobkyně žalovaného nijak neklamala ani neuváděla v omyl ohledně povahy dokumentu. Omyl v pohnutce pak způsobuje neplatnost jednání pouze tehdy, byl-li vyvolán lstí druhé strany. Žádná lest ze strany žalobkyně se neudála. I kdyby se jednalo o omyl v rozhodující okolnosti platí, že pokud druhá strana omyl nevyvolal ani o něm nevěděla a vědět nemusela, je právní jednání platné. S ohledem na výše uvedené žalobkyně neměla žádný důvod domnívat se, že žalovaný nerozumí, co podepisuje. Žalovaný je podnikatel, u něhož se předpokládá vyšší míra profesionality a péče řádného hospodáře. Jeho následná snaha překlasifikovat jednoznačné uznání dluhu na bezvýznamnou účetní inventuru je pouze účelovou obranou. Procesní postoj žalovaného v řízení je v rozporu s jeho vlastním předchozím jednáním vůči orgánům veřejné moci, kdy existenci a platnost týchž závazků deklaroval. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany. Slovo uznání bylo v textu listiny použito celkem třikrát. Předmětná listina má dvojí povahu, a to veřejnoprávní (vedení účetnictví), což nevylučuje též účinky listiny v rovině soukromého práva (platné uznání dluhu). Pokud by úmyslem stran bylo provést pouze technickou inventarizaci, nebyl by důvod uvádět v textu listiny právní formulace. Žalovaný listinu bez výhrad akceptoval, je tedy zřejmé, že jeho vůle směřovala k uznání existence a výše dluhu. Pokud žalovaný tytéž faktury považuje v soukromoprávním sporu za neurčité či nezávazné, jeho jednání je v rozporu se zásadou poctivosti. Pokud by platila varianta, že dluh neexistuje a faktury nejsou platné, znamenalo by to, že uplatněním odpočtu DPH by se dopustil krácení daně. Soud nemůže poskytnout ochranu obraně, která fakticky implikuje přiznání k daňovému deliktu na straně žalovaného. Předmětná listina obsahuje specifikaci závazků prostřednictvím odkazu na jednotlivé faktury. Tento způsob identifikace dluhu je v obchodním styku zcela běžný, srozumitelný a vylučuje záměnu s jinými závazky. Žalovaný v době podpisu disponoval všemi uvedenými fakturami, které mu byly žalobkyní řádně doručeny elektronickou poštou a s jejich obsahem byl seznámen (32 Cdo 720/2017). Vymezení dluhu tak bylo určité. V minulosti žalovaný faktury žalobkyně s prodlevami hradil. Podpis listiny ze dne 9. 10. 2018 nebyl izolovaným aktem, ale završením dlouhodobého procesu, kdy žalovaný svou zadluženost vůči žalobkyni opakovaně ústně uznával. Jeho vědomost o dluhu a jeho vůli jej uznat svědčí i jednání se třetími osobami, když situaci žalobkyně přirovnával k situaci jeho bývalé zaměstnankyně, které rovněž dluží finanční prostředky. Písemné uznání dluhu ze dne 9. 10. 2018 koresponduje s dlouhodobým a konzistentním projevem vůle žalovaného. Nejednalo se o administrativní omyl, nýbrž o potvrzení stavu, kterého si byl žalovaný plně vědom a který opakovaně deklaroval i ústně. Námitka promlčení je nedůvodná, protože uznáním dluhu došlo k prodloužení promlčecí doby. Nová desetiletá promlčecí doba začala běžet dne 9. 10. 2018 a dosud neuplynula.2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl zrušen včas podaným odporem žalovaného, který uplatněný nárok neuznal, co do důvodu ani co do výše, a to ani částečně. V následném vyjádření uvedl k listině nazvané „Uznání závazků“, že žalobkyně nesprávně dovozuje, že uznání závazků představuje uznání dluhu ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), s jehož existencí je spojeno prodloužení promlčecí doby na deset let. Nesouhlasil s tím, že předmětná listina naplňuje všechny zákonné náležitosti platného uznání dluhu ve smyslu § 2053 o.z. Výklad žalobkyně je nesprávný, nepřesný a účelově zkreslený, když tato listina zákonné požadavky nenaplňuje. Označení dokumentu není rozhodující pro jeho právní kvalifikaci ve smyslu § 555 odst. 1 o.z., dle něhož je právní jednání třeba posuzovat podle obsahu. Samotný název dokumentu není sám o sobě způsobilý založit právní následky uznání dluhu, pokud takový projev vůle z textu listiny ani z okolností nevyplývá jednoznačně a nepochybně. Je proto nezbytné posuzovat předmětný dokument v kontextu jeho skutečného obsahu, účelu a okolností, za nichž byl vyhotoven a podepsán, nikoli mechanicky dovozovat jeho právní účinky z názvu. K podpisu a otisku razítka pod text, který žádá o písemné uznání závazků, žalovaný uvedl, že se jedná toliko o účetní přehled, když podepsaný dokument, v němž je uveden soupis několika částek, nemůže sám o sobě založit uznání dluhu. Nanejvýš může jít o prostý dlužní úpis nebo účetní záznam, avšak nikoli kvalifikovaný právní úkon, z něhož by bylo možné dovodit jednoznačný a vážný projev vůle žalovaného uznat konkrétní dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše. Uznání dluhu musí být dle odborné literatury vždy jednoznačných projevem vůle samotného dlužníka. Nelze procesním dokazováním nahradit chybějící konkrétnost, při vědomí obligatorní písemné formy uznání dle § 2053 o.z. Neobstojí uznání dluhu, z něhož důvod dluhu vůbec neplyne, byť by jej dlužník i věřitel znali, potom není dodržena písemná forma uznání. Uznání dluhu je obligatorně kauzálním právním jednáním, z něhož musí být zřejmý ekonomický důvod závazku nikoli pouze právní titul, postačí i odkaz na jinou písemnost, z níž jsou tyto náležitosti jednoznačně zjistitelné. Pokud z listiny uznání závazků není patrné, na základě jakého právního nebo hospodářského vztahu se dluh uznává, nejde o platné uznání dluhu. Dále žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ohledně určitosti projevu vůle 33 Cdo 507/2001, 21 Cdo 2226/2018, 21 Cdo 4606/2018, 32 Cdo 720/2017, 32 Cdo 3851/2007. V předmětném uznání závazků však žádný takový odkaz obsažen není, a proto nelze z jejího obsahu dovodit konkrétní kauzu údajného závazku, tedy není naplněn obligatorně kauzální prvek, který je nezbytnou náležitostí pro řádné písemné uznání dluhu. Odsouhlasení účetních údajů nebo nezpochybnění existence závazku nelze považovat za uznání dluhu, neboť chybí výslovný a kvalifikovaný projev vůle dlužní