12 C 395/2025-51 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení celkem částky 14 202 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. s odůvodněním, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 12. 10. 2024 úvěrovou smlouvu. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, se kterými se žalovaná seznámila a souhlasila s nimi. Před uzavřením smlouvy žalobce ověřil schopnost žalované splácet úvěr, přičemž z odborného posouzení vyplynulo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Sjednaný úvěrový rámec činil 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách. Žalobce zaslal žalované částku 20 000 Kč dne 12. 10. 2024 na účet žalované, a to č. , č. účtu, . Žalovaná v průběhu trvání úvěru uhradila celkem částku 18 537 Kč. Žalobce požaduje po žalované uhradit neuhrazenou jistinu ve výši 12 494 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 198 Kč, účelně vynaložené náklady v celkové výši 730 Kč a smluvní pokuty ve výši 780 Kč. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu žalobce ničeho neuhradila.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. Tento byl žalované doručen do vlastních rukou dne 11. 10. 2025. Žalovaná proti tomuto podala dne 17. 10. 2025 včasný odpor, který následně dne 12. 11. 2025 odůvodnila tak, že nárok uvedený v žalobě neuznává, neboť úvěrová smlouva je neplatná z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná dále uvedla, že žalobce neprokázal ani uzavření smlouvy. Žalovaná navrhla, aby soud rozhodl tak, že smlouva je neplatná a uhrazená částka ze strany žalované bude užita pouze na zápočet jistiny. Zbývající část jistiny pak žalovaná navrhuje uhradit ve splátkách po 500 Kč.3. Žalobce se dne 13. 1. 2026 vyjádřil k odporu žalované tak, že řádně přezkoumal schopnost žalované splácet úvěr, a to tak, že učinil výpočet , jméno FO, domácnosti a MLS klienta, prověřil registry NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR. Ohledně uzavření smlouvy uvedl, že klientská smlouva, skrze kterou byla uzavřena smlouva, lze přirovnat k obdobě internetového bankovnictví a popsal způsob uzavření smlouvy. Závěrem žalobce sdělil, že požaduje pohledávku dle žalobního návrhu. Co se týče splátek ze strany žalované, byl by ochoten akceptovat částku 1 000 Kč měsíčně.4. Soud ve věci nařídil jednání na dne 25. 2. 2026. K jednání se dostavil žalobce i žalovaná. Oba účastníci uvedli, že nebudou doplňovat nic nad rámec toho, co už uvedli ve svých vyjádřeních a podáních a nebudou ani navrhovat nové důkazy kromě těch, které již byly provedeny k důkazu. Žalobce na závěr uvedl, že trvá na podané žalobě a je ochoten, aby dlužnou částku žalovaná zaplatila v pravidelných měsíčních splátkách ve výši dle její finanční situaci. Žalovaná uvedla, že je připravena uhradit dlužnou částku a nechce se vyhýbat svému závazku. Uvedla, že v momentální situaci je schopna splácet částku po splátkách ve výši 500 Kč měsíčně.5. Z karty klienta ze dne 1. 10. 2025 plyne, že žalovaná byla lustrována v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS.6. Z úvěrové smlouvy ze dne 12. 10. 2024 ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku žalobce, sazebníkem platným ke dni 4. 1. 2019, výpisem čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr žalobci vrátit ve 24 měsíčních splátkách. Úvěrová smlouva obsahuje identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaná, kdy tato smlouva obsahuje toliko podpis zástupce žalobce, u žalované je uveden pouze kód , číslo, .7. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 5. 9. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky.8. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 21. 7. 2025 ve spojení s podacím archem z téhož dne bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky.9. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 9. 2025 ve spojení s podacím archem ze dne 30. 9. 2025 se podává, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaná ničeho neuhradila.10. Soud konstatuje, že provedl veškeré žalobcem předložené důkazy, avšak ze žádného z nich nevyplývá skutečnost, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Žalobcem předložené smlouvy o úvěru obsahují identifikaci smluvních stran, kterými jsou žalobce a žalovaná, avšak neobsahuje podpis žalované, kdy místo podpisu žalované je vždy uveden pouze kód. Žalobce byl soudem vyzván a navrhl důkazy k prokázání tvrzení o platném uzavření smlouvy o úvěru, tj. dodržení kontraktačního procesu. Soud však tyto nepovažuje za prokázané. K ústnímu jednání soudu se dostavil, avšak nenavrhl žádné doplnění k provedeným listinným důkazům.11. Soud proto uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky, neboť nedoložil, že by došlo ke kontraktačnímu procesu tak, jak jej popsal v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Dle závěru soudu uvedení kódu namísto podpisu smlouvy žalovanou neprokazuje platné uzavření smlouvy, když nebylo prokázáno, že žalovaná takto projevila vůli uzavřít smlouvu o úvěru a kontraktační proces tak, jak jej žalobce popsal byl realizován. Pokud nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, žalované nemohl z této vzniknout závazek zaplatit úvěr, poplatky a smluvní pokutu včetně příslušenství.12. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná celkem načerpala částku 20 000 Kč, avšak uhradila pouze částku 18 537 Kč, čímž došlo k bezdůvodnému obohacení na straně žalované ve výši 1 463 Kč. Soud proto podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o.z.) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 463 Kč, neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. O úroku bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění odpovídá § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení (výrok I.).13. S ohledem na výše uvedené soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.).14. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná ve věci měla úspěch, avšak této žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku III tohoto usnesení.