4 C 40/2026-34 — Okresní soud v Písku

1. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči své dceři (žalované) s odůvodněním, že žalovaná dne 31. 1. 2026 ukončila studium, je výdělečně činná a je schopna se sama živit. Doplnil, že naposledy bylo výživné stanoveno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 29. 4. 2025, č. j. 11 C 306/2024-43, a že nepožaduje po žalované náhradu nákladů řízení.2. Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti vyjádřila souhlas, neboť v lednu 2026 ukončila studium na Jihočeské univerzitě, dále již nestuduje a jejímu otci (žalobci) tak odpadá vyživovací povinnost vůči její osobě. Žalovaná doplnila, že od 1. 2. 2026 je zaměstnána u Policie ČR, kde bude po přípravě vykonávat práci obvodního policisty. Její čistý měsíční příjem činí 28 700 Kč. Bydlí u matky, která má pronajatý byt a které na bydlení a stravu nepřispívá ničeho. Je svobodná a bezdětná, nemá žádné dluhy.3. Z rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 29. 4. 2025, č. j. 11 C 306/2024-43, vyplývá, že žalobci bylo ode dne 1. 9. 2024 zvýšeno výživné na částku 9 000 Kč měsíčně, kterou byl povinen hradit žalované vždy do 15. dne v měsíci předem.4. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, , ze sdělení Úřadu práce , adresa, , ze sdělení České správy sociálního zabezpečení , adresa, a z potvrzení , právnická osoba, vyplývá, že žalovaná zanechala studia dne 20. 1. 2026, nepobírá důchod, dávky nemocenského pojištění ani žádné sociální dávky a není hlášena na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání.5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.6. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná ukončila soustavnou přípravu na budoucí povolání v lednu 2026, v dalším studiu již nepokračuje a od 1. 2. 2026 je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 28 700 Kč. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná je schopna se sama živit, a proto vyživovací povinnost žalobce jakožto jejího otce zanikla. Žalobě proto soud vyhověl a změnil výrok I. rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 29. 4. 2025, č. j. 11 C 306/2024-43, kterým byla naposledy upravena výše vyživovací povinnosti, tak, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalované zrušil ke dni 31. 1. 2026.8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Za situace, kdy žalobce byl ve sporu plně úspěšný, měl by právo na náhradu svých nákladů řízení, jelikož však uvedl, že po žalované náhradu nákladů řízení nepožaduje, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.