17 C 154/2020-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 178 935,40 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 10. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 180 000 Kč. Na výzvu soudu doplnila, že žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 6,9 % ročně a souvisejícími poplatky, a to formou 72 měsíčních anuitních splátek po 3 060,19 Kč. Protože se žalovaný dostal opakovaně do prodlení s úhradou splátek, naposledy s více než dvěma splátkami, žalobkyně po marném upomínání žalovaného dne 26. 4. 2019 od smlouvy odstoupila a celý úvěr zesplatnila. Dluh žalovaného se tak skládá z nesplacené jistiny ve výši 178 735,40 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 022,88 Kč dle harmonogramu splátek z neuhrazených splátek splatných ke dni odstoupení od smlouvy, poplatků za upomínání ve výši 200 Kč, ze smluvního úroku ve výši 6,9 % ročně z nesplacené jistiny po zesplatnění do zaplacení a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z nezaplacené jistiny a poplatků od zesplatnění do zaplacení. Po zesplatnění žalovaný již nic neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 30. 10. 2018 smlouvu o hotovostním úvěru, kterou se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 180 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut téhož dne na jeho běžný účet č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 6,9 % ročně formou 72 anuitních splátek po 3 060,19 Kč, přičemž poslední měla být splatná 20. 11. 2024. Strany se také dohodly v souladu s podmínkami pro poskytování hotovostních úvěru na poplatku 200 Kč za upomínání dle Sazebníku bankovních poplatků a žalobkyně žalovaného upomenula. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani přes upomínku ze dne 19. 2. 2019 dlužné splátky neuhradil, žalobkyně od smlouvy v tomtéž dopise v souladu s bodem 1.14.1 obchodních podmínek a bodem 7.2 smlouvy s okamžitou platností odstoupila. Dle historie úvěru zaplatil žalovaný 3 000 Kč, kdy tato částka byla započtena částečně na jistinu a částečně na smluvní úrok, dluží tak žalobkyni na jistině částku 178 735,40 Kč, na smluvním úroku do zesplatnění 4 022,88 Kč a na poplatcích 200 Kč. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle 2399 odst. 1 OZ, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že návrh žalobce je důvodný. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících OZ. Žalobkyně poskytla úvěr na účet žalovaného, nicméně žalovaný poskytnuté peněžní prostředky v rozporu s § 2399 odst. 1 OZ nevrátil, přestal řádně splácet úvěr, čímž porušil smlouvu a vznikla mu tak povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně dlužných poplatků a sjednaného úroku poté, co žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit, a to spolu s příslušenstvím v podobě smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení v souladu s § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšná. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za tři úkony právní služby po 8 260 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva) v souladu s § 7, 11 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek ve výši 5 392,80 Kč a zaplaceným soudním poplatkem 7 158 Kč, celkem 38 230,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce.