17 C 270/2020-34 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 5.000 Kč s příslušenstvím a částky 144 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 23. 7. 2019 rámcovou smlouvu, na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet a dne 26. 8. 2019 uzavřely strany dodatek ke smlouvě, kterým požádal žalovaný o poskytnutí kontokorentu ve výši 5.000 Kč. Jelikož žalovaný závažně porušil smluvní povinnosti, přistoupil žalobce 4. 5. 2020 k zesplatnění kontokorentu a ke dni zesplatnění byla tvořena dlužná částka žalovaného nesplaceným kontokorentem 5.000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu 291,95 Kč. Dále mu vznikl záporný zůstatek na běžném účtu ve výši 144 Kč. 2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud rozhodl bez jednání. 3 Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Strany uzavřely rámcovou smlouvu, na základě níž se žalobce zavázal vést pro žalovaného běžný účet a dále se strany dohodly na tom, že žalovanému bude poskytnut tzv. kontokorent, tedy úvěr až do výše 5.000 Kč, který bude úročen sazbou 18,9 % ročně. Podle výpisu z účtu činil záporný zůstatek na běžném účtu 144 Kč. Žalovaný vyčerpal zcela kontokorent ve výši 5.000 Kč, dále mu za období od 1. 1. 2020 do 3. 5. 2020 vznikl dluh na úroku ve výši 291,95 Kč. 4 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5 Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný, pročež mu zcela vyhověl. Strany totiž platně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 OZ, nicméně žalovaný tuto smlouvu porušil, čímž mu vznikla povinnost vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, dále smluvený úrok a dále i záporný zůstatek na běžném účtu, což vyplývá jak ze smlouvy, tak i z § 2399 OZ. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit, a to spolu s příslušenstvím v souladu § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K plnění byla určena lhůta v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 6 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále paušální náhradu nákladů řízení za 2 úkony (sepis žaloby a předžalobní výzva) podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 téže vyhlášky ve výši 100 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 600 Kč.