25 C 270/2020-22 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdil, že dne [datum] uzavřel (ještě jako spol. [právnická osoba], [IČO]) s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaný ke dni [datum] z úvěrového rámce vyčerpal částku ve výši [částka]. Žalovaný se smluvně zavázal úvěr splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5% z dlužné částky, nejméně však [částka] splatných vždy k poslednímu kalendářnímu dnu, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní a úvěrové podmínky. Podle smlouvy byl žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu za prodlení do [datum] ve výši 8% z každé splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů a od [datum] ve výši 0,1% denně z každé částky, s jejímž splacením byl v prodlení déle než 30 dnů. Žalovaný porušil svoji povinnost hradit splátky řádně a včas, a proto žalobce od smlouvy dopisem ze dne [datum] odstoupil a požadoval okamžité splacení veškerých dlužných částek. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dnem [datum]. Dluh žalovaného se tak stal splatným v celém rozsahu. Žalovaný ke dni splatnosti dluhu dlužil žalobci na jistině [částka], na úrocích [částka], na pojistném [částka], na smluvní pokutě za prodlení se splácením úvěru [částka] a na nákladech souvisejících s vymáháním [částka], tj. [částka]. Ke dni podání žalobního návrhu žalovaný uhradil celkem [částka], pročež se žalobce domáhá částky [částka]. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě provedených důkazů a jejich zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5% z dlužné částky nejméně však [částka]. Základní úroková sazba činila 25,08% ročně a RPSN 34,21%. Jak vyplývá z úvěrové historie, žalovaný celkem vyčerpal peněžní prostředky ve výši [částka]. Z důvodu, že žalovaný řádně a včas nehradil sjednané splátky, žalobce dopisem ze dne [datum] od smlouvy ke dni [datum] odstoupil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. K datu zesplatnění žalovaný dlužil na úvěrové jistině [částka], na úrocích po splatnosti [částka], na pojištění [částka], na smluvní pokutě za prodlení se splácením úvěru [částka] a částku [částka] coby náklady spojené s vymáháním, tj. celkem [částka]. Ke dni podání žalobního návrhu žalobce evidoval úhradu částky ve výši [částka], kterou započetl, pročež se tak na žalovaném domáhal částky [částka]. V průběhu řízení žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by dluh uhradil ani jinak žalovaný nárok nezpochybnil. Výzvou k zaplacení ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dlužných částek. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem vyplývajícím z ustanovení o úvěru podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce na základě úvěrové smlouvy poskytl žalovanému spotřebitelský účelový úvěr a revolvingový úvěr formou úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal úvěry uhradit v měsíčních splátkách, přičemž se tak nestalo. Protože se žalovaný se splácením úvěrů dostal do prodlení, využil žalobce svého oprávnění a od smlouvy odstoupil a úvěry zesplatnil. Současně mu vznikl nárok na sjednanou smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. Podle § 1970 o.z. má žalobce též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Soud dále uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst. 2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal v plné výši právo na jejich náhradu, a to v částce [částka], kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] a paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši [částka] dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po [částka].