23 C 9/2021-39 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 1. 2021 domáhal vyklizení nemovitostí označených ve výroku tohoto rozsudku (dále jen„ nemovitosti“) s odůvodněním, že žalobce se na základě usnesení o příklepu vydaného soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 15. 7. 2020, č.j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 2020, č.j. [spisová značka] stal vlastníkem podílu o velikosti ¾ na předmětných nemovitostech. Žalobce žalovaného následně vyzval k vyklizení a předání nemovitostí, avšak marně. 2. Žalovaný se v rámci nařízeného jednání vyjádřil tak, že dle jeho názoru dražba nemovitostí neproběhla v souladu se zákonem a žalobce tak pro něj není oprávněným vlastníkem zmíněných nemovitostí, přičemž poukázal na další spoluvlastnické podíly na těchto nemovitostech. Zároveň uvedl, že v současné době není ochoten se zavázat k tomu, že nemovitosti vyklidí, neboť věc ještě řeší Vrchní státní zastupitelství. 3. Z provedených listinných důkazů (výpis z katastru nemovitostí, spis soudní exekutorky [titul] [jméno] [příjmení] sp.zn. [číslo jednací], zejm. návrh an nařízení exekuce, exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitýách věcí, znalecký posudek, usnesení o udělení příklepu) soud zjistil, že žalobce je většinovým spoluvlastníkem (s podílem o veliksoti ¾) pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům) a pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí]. Tento spoluvlastnický podíl žalobce nabyl v dražbě konané dne 15.7.2020 v rámci exekuce vedené na majetek žalovaného ve prospěch oprávněného [právnická osoba] [jméno], pro pohledávku ve výši 63 088 Kč s příslušenstvím. Tento spoluvlastnický podíl byl pro účely dražby oceněn znaleckým posudkem znalce [jméno] [příjmení], [číslo] ze dne 26. 9. 2019 na částku 1 313 000 Kč. Žalovanému byl v dražbě udělen příklep za nejvyšší podání 1 170 000 Kč. Výzvou ze dne 2. 11. 2020 žalobce prokázal, že žalovaného vyzval k vyklizení a předání předmětných nemovitostí a to nejpozději do 14 dnů od odeslání výzvy. Při splnění této lhůty žalobce nabízel žalovanému příspěvek na náklady spojené s vyklizením a stěhováním ve výši 30 000 Kč. Žalovaný předmětné nemovitosti nevyklidil. 4. Žalovaný namítal, že dražba nemovitosti neproběhla v souladu se zákonem a namítal též existenci dalších spoluvlastníků, kteří se k věci nevyjádřili. Žalovaný soudu předložil dědické rozhodnutí z 29.8.1975, na jehož základě se stal vlastníkem podílu o velikosti ¼ na uvedených nemovitostech, dále vyrozumění katastrálního úřadu z května 2018 o provedení vkladu, kdy vlastnictví podílu o velikosti 2/24 bylo připsáno žalovanému. Dále žalovaný předložil vyrozumění katastrálního úřadu z 3.3.2016 o neprovedení opravy údajů v katastru nemovitostí na základě návrhu žalovaného. Tyto listiny dokládaly historii vlastnictví uvedených nemovitostí, nebyly z nich však zjištěny žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí ve věci. 5. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. 6. Podle ustanovení § 1042 o.z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. 7. Soud rozhodoval na základě shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Provedenými listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobce nabyl většinový podíl o velkosti ¾ na předmětných nemovitostech v dražbě v rámci exekuce vedené na majetek žalovaného. Soud se seznámil i s exekučním spisem a nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tvrzení žalovaného o tom, že samotná dražba neproběhla v souladu se zákonem. Právní zástupce žalobce dopisem ze dne 2. 11. 2020 vyzval žalovaného k vyklizení a předání vydražených nemovitostí. Žalovaný však na výzvu nereagoval a předmětné nemovitosti nevyklidil a žalobci řádně nepředal. Protože od 16. 7. 2020 tak žalovaný užívá nemovitosti bez právního důvodu, když mu nesvědčí ani žádný jiný právní titul pro jejich užívání, a vyklizené nemovitosti neodevzdal žalobci dobrovolně, nezbylo tak žalobci nic jiného, než se obrátit se svým nárokem na soud. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce se důvodně domáhá jako vlastník ochrany svého vlastnického práva, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému bylo uloženo vyklidit předmětné nemovitosti a tyto žalovanému předat, dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 712 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby včetně čtyř paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a daň z přidané hodnoty z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč. Dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému tuto povinnost splnit k rukám právního zástupce žalobce.