39 C 277/2020-23 — Okresní soud Plzeň-město

1.) Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 9. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované uhradit mu částku 4 000 Kč z titulu smluvní pokuty za nevrácené zařízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovanou uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č, [číslo], jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba] V rámci uzavřené smlouvy byl sjednán pronájem přijímacího zařízení [název] [anonymizována čtyři slova] a [název] [anonymizována dvě slova], převzetí potvrdila žalovaná v rámci zakázkového listu dne [datum]. Žalovaná porušila svoji povinnost vyplývající ze smlouvy tím, že neplatila řádně poplatky za poskytnuté služby elektronických komunikací. Vzhledem k uvedenému v souladu čl. 2 .7.3.2 všeobecných obchodních podmínek právní předchůdce žalobkyně jednostranně ukončil smluvní vztah založený smlouvou, a to odstoupením označeným jako Upomínka – Odstoupení od smlouvy 8. 2. 2017, žalovaná byla zároveň vyzvána k vrácení zařízení ve stanovené lhůtě s upozorněním na možnou sankci v podobě smluvní povinnosti, nebude-li tato povinnost splněna. Dle čl. 7 4. všeobecných obchodních podmínek je uživatel povinen vrátit dočasně poskytnuté zařízení žalobce nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy. Jestliže účastník nevrátí zařízení poskytovatele ve lhůtě uvedené v odstavci 7. 4. nebo je vrátí ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, je žalobce oprávněn vyúčtovat účastníkovi jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku za každé nevrácené zařízení. Žalovaná žádné zařízení nevrátila, poskytovateli tedy vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 4 000 Kč Smluvní pokuta uhrazena nebyla. Aktivní legitimace žalobkyně je dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 1. 2019. 2.) Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, vydaný platební rozkaz musel být pro jeho nedoručení zrušen. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 3.) Na základě předložených listinných důkazů, a to smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] ceníku služeb [právnická osoba], zakázkového listu ze dne [datum], odstoupení od smlouvy ze dne 8. 2. 2017 a výzvy k úhradě nedoplatku a vrácení zařízení ze dne 23. 3. 2017, vzal soud v daném případě za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Na základě citované smlouvy právní předchůdce žalobkyně zapůjčil žalované přijímací zařízení za účelem využívání veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dodávaných na základě smlouvy, přesná identifikace zařízení je uvedena v zakázkovém listu a odpovídá žalobním tvrzením. Převzetí uvedených zařízení žalovaná potvrdila podpisem zakázkového listu ze dne [datum]. Soud má dále za zjištěné, že právní předchůdce žalobkyně od smlouvy pro neplnění povinností ze stany žalované odstoupil. Ve lhůtě 7 dnů od data ukončení smlouvy byla žalovaná povinna v souladu s čl. 7 4. všeobecných obchodních podmínek vrátit dočasně poskytnuté zařízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto svoji povinnost nesplnila, vznikl nárok na úhradu jednorázové smluvní pokuty, dle sazebníku v částce 2 000 Kč za každé poskytnuté zařízení. Smluvní pokuta byla přitom v rámci všeobecných obchodních podmínek a uzavřené smlouvy mezi účastníky sjednána v souladu s ust. § 2048 a násl. občanského zákoníku v rozhodném znění. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, dále pak oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 3. 2019. Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 1. 6. 2020. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. 4.) O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyni náleží celková náhrada 1 489 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále pak náleží odměně za tři úkony právní služby po 200 Kč a 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21% z úkonů advokáta a paušálních náhrad, to vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb., když hodnota úkonu i paušální náhrady je účtována dle ustanovení § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) citované vyhlášky. 5.) O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.