6 C 301/2021-74 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou podanou 24. 9. 2021 na žalovaném domáhala zaplacení částky 16 877 Kč se zákonným úrokem ve výši 10 % od 24.3.2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že z titulu pojistné události za poskytnuté asistenční služby pro vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] bylo žalovanému dne 3. 3. 2020 vyplaceno pojistné plnění ve výši 97 243 Kč, přičemž však částka 16 877 Kč představovala DPH, na kterou žalovaný jako plátce DPH neměl nárok. Žalobkyně proto požadovala na žalovaném vrácení této částky z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz z 11. 10. 2021, proti němuž žalovaný podal včasný odpor. Žalovaný se zaplacením žalované částky nesouhlasil s různou obsáhlou argumentací ve svých vyjádřeních, ale dne 14. 12. 2021 žalovanou částku 16 877 Kč poukázal na účet žalobkyně. V závěrečném návrhu poté odkázal na svá vyjádření a uvedl, že neoprávněný nárok žalobkyně přesto uhradil. Navrhl proto žalobu v celém rozsahu zamítnout a přiznat mu náhradu nákladů řízení. 3. Žalobkyně navrhla řízení v rozsahu zaplacené částky 16 877 Kč zastavit, ale nadále trvala na úhradě v žalobě uplatněných zákonných úroků z prodlení. Podle upomínky žalobkyně ze dne 16. 6. 2020 založené ve spise na č.l. 36 měl žalovaný uhradit částku 16 877 Kč nejpozději do 16. 7. 2020. Současně navrhla, aby jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. Z článku V. odstavec 7. všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel, které byly součástí pojistné smlouvy, kterou žalovaný s žalobkyní uzavřel, vyplývá, že oprávněná osoba, které vznikne právo na pojistné plnění, je-li plátcem DPH, nemá právo na DPH. Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet této daně opravuje ustanovení § 73 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 4. V daném případě je však pro rozhodnutí podstatné, že žalovaný částku představující plnění DPH uhradil až po podání žaloby v průběhu řízení. Za této situace soud postupoval za souhlasu žalovaného, který v podání z 14. 12. 2021 navrhl rovněž zastavení řízení, podle § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení v rozsahu nároku žalobkyně na částku 16 877 Kč zastavil. V řízení proto pokračoval pouze v části nároku na zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v podání z 16. 6. 2020 v posunula termín zaplacení žalované částky do 16. 7. 2020, soud přiznal úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně až od 17. 7. 2020 a v rozsahu od 24. 3. 2020 do 16. 7. 2020 žalobu zamítl. 5. Při rozhodování o nákladech řízení soud musel vycházet v daném případě z ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Podle tohoto ustanovení platí, že pokud byl pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Důvodnost návrhu je přitom nutné uvažovat pouze procesně z hlediska výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce. Návrh je dle ustálené judikatury z tohoto hlediska podán důvodně i tehdy, jestliže žalovaný uspokojil žalobkyni, ačkoli k tomu neměl právní povinnost. Za situace, že žalovaný uhradil žalovanou částku až v průběhu řízení, je povinen nahradit náklady řízení žalobkyni v celém rozsahu. Soud proto přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z šesti úkonů právní služby po 1 780 Kč za úkon, ze šesti režijních paušálů po 300 Kč podle vyhl. č. 177/1996 Sb. s připočtením částky odpovídající náhradě DPH, dále z částky 800 Kč za zaplacený soudní poplatek.