1 C 95/2023-22 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 712,12 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrných místech nacházejících se na adresách: [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (nárok 1 a 2), [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (nárok 3 a 4), [ulice a číslo], [PSČ] [obec] (nárok 5 a 6). 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaná uzavřeli smlouvy [číslo] (nárok 1 a 2), [číslo] dne 2. 7. 2019 (nárok 3 a 4) a [číslo] dne 31. 8. 2020 (nárok 5 a 6) o sdružených službách dodávky elektřiny, jejichž součástí byly obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Uvedenými smlouvami se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat elektřinu do výše uvedených odběrných míst spolu s dalšími službami a žalovaná uhradit řádně a včas právní předchůdkyni žalobkyně cenu elektřiny a související služby. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 516,22 Kč za dodávky elektřiny v období od 7. 2. 2020 do 6. 4. 2020, dále z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná dále vyzvána k zaplacení dlužné částky 7 476,71 Kč za dodávky elektřiny v období od 7. 4. 2020 do 31. 7. 2020, dále z faktury [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 6 604,46 Kč za období od 7. 2. 2020 do 6. 10. 2020, z faktury [číslo] je zřejmé, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu za dodávky elektřiny ve výši 5 297,14 Kč za období od 7. 10. 2020 do 30. 12. 2020, následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu fakturou [číslo] znějící na částku 8 707,73 Kč za období dodávky elektřiny od 2. 9. 2020 do 22. 3. 2021 a v poslední řadě byla žalovaná vyzvána fakturou [číslo] k úhradě dlužné částky ve výši 1 109,86 Kč za období od 23. 3. 2021 do 22. 4. 2021 za odebranou elektrickou energii. 5. Pohledávka za žalovanou byla na základě dříve uzavřené smlouvy o postupování budoucích pohledávek ze dne 13. 10. 2017 postoupena společností [právnická osoba], na žalobkyni. Pohledávka přešla na žalobkyni dne 15. 2. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 28. 2. 2023. 6. Dle § 50 odst. 2 energetického zákona, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 7. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly v souladu s § 50 odst. 2 energetického zákona uzavřeny smlouvy o sdružených službách dodávek elektřiny, přičemž žalovaná své povinnosti vyplývající z těchto smluv řádně a včas nesplnila, když neuhradila výše uvedenou vyfakturovanou celkovou částku. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, je založena aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení dlužné vyfakturované částky, jakož i právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 641 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 189 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 712,12 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 9. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.