11 C 108/2023-43 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 16 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 12.8.2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO], a žalovaným. 2. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se právní zástupce žalobkyně omluvil a žalovaný se nedostavil. Soud ve věci přečetl žalobu a konstatoval, že žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud provedl důkazy odpovědí české spořitelny ze dne 12.6.2023, smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společnostmi [právnická osoba] [anonymizováno] a [právnická osoba] [anonymizováno] a smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, smlouvou o revolvingovém úvěru, výpisem z účtu u [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 12.8.2021. 3. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 12.8.2021 prostředky komunikace na dálku, ve spojení s potvrzením o provedení platby ze dne 12.8.2021, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit. Žalovaný měl žalobkyni vrátit úvěr ve výši 16 000 Kč, bez sjednaného poplatku a smluvního úroku. Délka úvěru byla sjednána do 11.9.2021. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný na základě výše uvedené smlouvy neuhradil ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaný toto tvrzení žádným způsobem nerozporoval, považuje soud výši provedených plateb za prokázanou. Z odpovědi [právnická osoba] ze dne 12.6.2023 bylo zjištěno, že účet, na nějž byly zaslány peněžní prostředky, patří žalovanému, přestože žalovaný byl původně v žalobě nepřesně identifikován, když do smlouvy o úvěru zanesl jiné datum narození. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným smlouvou ze dne 19.12.2022 na společnost [právnická osoba], která ji následně dne 2.1.2023 převedla na žalobkyni. Tuto skutečnost žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2022 a ze dne 2.1.2023. 4. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se dále jako na vztah spotřebitelský aplikují ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 5. Soud má za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému plnění ve výši 16 000 Kč. Žalovaný tak měl povinnost úvěr splatit do 11.9.2021, což neučinil. S ohledem na tuto skutečnost, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení dlužné částky a dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně za období od 12.9.2021 do zaplacení. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Uvedené činí celkem částku 2 452 Kč.