2 C 300/2023-17 — Okresní soud Plzeň-jih

Společným návrhem podaným u zdejšího soudu dne 27. 10. 2023 se manželé domáhali vydání rozhodnutí, jímž by soud rozvedl manželství účastníků uzavřené dne [datum] v [obec]. Uvedli, že poslední společné bydliště manželů se nacházelo na adrese [ulice] [obec a číslo] a z manželství se nenarodily žádné děti. Dále uvedli, že manželství bylo zpočátku šťastné, avšak v průběhu trvání manželství manželé zjistili, že s ohledem na jejich rozdílné povahové vlastnosti, životní cíle a rozpory v názorech na vedení domácnosti nejsou jejich představy ohledně společné budoucnosti již nadále slučitelné. Postupně mezi manžely došlo též k citovému odcizení a od 5. 2. 2023 spolu manželé nežijí a nevedou společnou domácnost. Příčinu rozvratu manželství manželé shledávají v rozdílnosti názorů na výchovu dětí z prvních manželství obou manželů. S ohledem na uvedené tak manželé navrhli, aby soud jejich manželství rozvedl. Při ústním jednání konaném dne 5. 12. 2023 účastníci na svých stanoviscích setrvali s tím, že oba vyjádřili přání se rozvést. Z oddacího listu účastníků vydaného dne [datum] [stát. instituce] bylo zjištěno, že [celé jméno manžela], [datum narození], a [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], [datum narození], uzavřeli dne [datum] manželství v [obec]. Manželka při uzavření manželství přijala příjmení manžela a v případě obou účastníků se jednalo o druhé manželství. Ze shodných výpovědí účastníků bylo zjištěno, že účastníci manželství uzavírali z důvodu vzájemné náklonnosti po delším trvání vztahu. V současné době již jejich manželství však delší dobu nefunguje, když se manželé rozchází ve svých názorech na výchovu dětí a přes diskuzi o vzniklých problémech nejsou schopni své rozpory překonat. Rozpory v názorech účastníků na výchovu dětí vygradovaly v únoru 2023 tím, že se manželka nakonec s dcerou odstěhovala ze společné domácnosti a od té doby manželé žijí své životy odděleně. Přestože poté ještě dle manžela proběhla mezi manžely určitá diskuze ohledně možnosti nápravy manželského soužití, dospěli manželé k závěru, že toto není možné, neboť stále narážely na tytéž problémy. Dle obou manželů již manželství zcela nefunkční a nelze jej zachránit a nemají na tom zájem. Oba manželé se chtějí rozvést. Rovněž z obou účastnických výpovědí vyplynulo, že spolu manželé již od února roku 2023 nežijí a že jejich děti z předchozích manželství nově nastalou situaci zvládají. Z dohody manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] o majetkovém vyrovnání v případě rozvodu ze dne 11. 4. 2023 soud zjistil, že se manželka s dcerou [jméno] odstěhovala do nového bydliště [obec] u [anonymizováno], kde jsou trvale hlášeny. S sebou si manželka vzala své osobní věci a další věci, na nichž se manželé dohodli a učinili tak mezi sebou majetkové vyrovnání. Uvedená dohoda tak obsahuje pouze velice obecná a poměrně neurčitá tvrzení popisující aktuální stav ke dni sepsání dohody. Neobsahuje však specifikací součástí společného jmění manželů včetně dohody na tom, kdo bude po zániku manželství jejich vlastníkem. Dále dohoda vůbec neobsahuje dohodu na úpravě bydlení manželů pro dobu po rozvodu manželství. Pouhé konstatování, že se manželka odstěhovala, rozhodně není dostačující. V poslední řadě pak na dohodě zcela absentují úředně ověřené podpisy účastníků. Podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 přestože je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Podle § 757 odst. 1 o. z. připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. Podle § 757 odst. 2 o. z. dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny. Podle § 758 o. z. manželé spolu žijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Po provedeném dokazováním soud především na základě účastnických výpovědí manželů dospěl k závěru, že je manželství hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Manželství trvalo ke dni zahájení řízení nejméně 1 rok, déle než 6 měsíců spolu manželé nežijí a manželé podali společný návrh na rozvod manželství. Protože účastníky předložená dohoda o majetkovém vyrovnání byla obsahově poměrně neurčitá, neosahovala dohodu manželů na úpravě budoucího bydlení a zcela postrádala úředně ověřené podpisy účastníků, dospěl soud k závěru, že je třeba zjišťovat vedle samotného rozvratu manželství i jeho příčinu. Shodná tvrzení účastníků, že manželství považují za rozvrácené, nemají zájem v manželství pokračovat a chtějí dosáhnout rozvodu manželství, soud shledal pravdivými a za situace, kdy spolu manželé již 10 měsíců fakticky nežijí v manželském soužití a žijí své životy zcela odděleně, má soud za to, že je jejich manželství skutečně již pouze formálním svazkem, který však neplní žádnou ze zákonem předvídaných funkcí manželství. Příčinu rozvratu manželství pak soud shledal z rozdílnosti jejich názorů na výchovu dětí, což vedlo ke sporům, které manželé nejsou schopni překonat a došlo tak i vzájemnému odcizení manželů. Soud proto návrhu manželů vyhověl a v souladu s § 755 odst. 1 o. z. manželství rozvedl, neboť nelze manžele nutit setrvávat v dlouhodobě disfunkčním manželstvím, když ani jeden z nich nemá vůli v takovém svazku dále setrvávat. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť soudem nebyly shledány žádné okolnosti, které by přiznání náhrady nákladů řízení některému účastníkovi odůvodňovaly. Výrokem III. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto rovněž o vrácení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, neboť ačkoli byli manželé vyzváni, aby společně a nerozdílně uhradili soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, uhradili jej oba, tedy dvakrát. Soud proto v souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl o vrácení soudního poplatku, který byl zaplacen později, tedy manželce.