2 C 31/2023-44 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Návrhem podaným původně u [název soudu] dne 31. 10. 2022 se manželka domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud rozvedl manželství účastníků uzavřené dne [datum] ve [obec]. Uvedla, že od listopadu 2019 s manželem nebydlí ani se spolu nestýkají a od března 2020 bydlí se svými dcerami v [obec]. Z manželství se nenarodilo žádné dítě a manželé nemají ani žádný majetek. Poslední společné bydliště manželů se nacházelo na adrese [adresa manžela], kde manželka bydlela do listopadu 2019, nicméně poté měl manžel nástup výkonu trestu a od té doby spolu manželé nežijí. 2. Jelikož se poslední společné bydliště manželů nacházelo v obvodu Okresního soudu Plzeň jih, byl návrh manželky postoupen k projednání zdejšímu soudu. 3. Manžel se k podanému návrhu na rozvod manželství nevyjádřil a bez omluvy se nedostavil ani k ústnímu jednání konanému dne 4. 8. 2023, přestože mu návrh na rozvod manželství spolu s výzvou k vyjádření i předvolání k ústnímu jednání byly řádně doručeny na adresu trvalého pobytu tzv. fikcí podle § 49 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Soud přitom pátral po skutečném pobytu manžela a snažil se jej v návaznosti na informace zjištěné od jeho insolvenčního správce kontaktovat a vyzvat k součinnosti také telefonicky a emailem, avšak v obou případech bohužel bez jakékoli odezvy. S ohledem na skutečnost, že soud již neměl další možnost, jak zajistit účast manžela při ústním jednání ani jak získat alespoň vyjádření k návrhu manželky, dospěl soud k závěru, že je možné konat ústní jednání i bez jeho přítomnosti a upustit v souladu s § 389 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) výjimečně od jeho výslechu, když by jeho výslech byl spojen s velkými obtížemi a další snahy o zajištění součinnosti manžela by pouze vedly k prodloužení již značnou dobu trvajícího řízení. 4. Z oddacího listu účastníků vydaného dne [datum] [stát. instituce] bylo zjištěno, že [celé jméno manžela], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], uzavřeli dne [datum] manželství ve [adresa]. Manželka přijala příjmení manžela, manžel do manželství vstupoval jako svobodný a manželka jako rozvedená. Z výpisů z centrální evidence obyvatel ve vztahu k oběma manželům a z výpovědi manželky vyplynulo, že z manželství nevzešlo žádné společné dítě. Z účastnické výpovědi manželky bylo zjištěno, že účastníci manželství uzavřeli z důvodu vzájemné náklonnosti a byli přesvědčeni, že jim to spolu vydrží. Již v roce 2019 však manželka zjistila, že jí manžel tajil nějaké problémy z minulosti, lhal jí a ona k němu ztratila důvěru. Přestože se vyvstalé problémy snažili řešit, tak se to nepodařilo, neboť manžel stále dával přednost kamarádům. Od listopadu 2019 manželé žijí odděleně a nejsou téměř vůbec v kontaktu, manželka o životě manžela v podstatě nic neví a nevěří mu. Ani po vystoupení z výkonu trestu se vůbec neozval. Manželství tak dle názoru manželky nefunguje, a to především z důvodu ztráty důvěry mezi manžely. Má za to, že již manželství zachránit nelze, a ani na tom již nemá zájem. 5. Podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 přestože je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 6. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 7. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. 8. Po provedeném dokazování soud především na základě účastnické výpovědi manželky dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství ve smyslu § 755 o. z. Přestože se manžel v průběhu řízení k věci nijak nevyjádřil, je z výpovědi manželky naprosto zřejmé, že manželství je zcela nefunkční. Již samotná skutečnost, že spolu manželé přes tři roky nežijí a nejsou spolu v téměř žádném kontaktu, manžel o sobě po výstupu z výkonu trestu nedal manželce vědět a manželce není o životě manžela téměř nic známo, svědčí o tom, že manželství nemůže plnit své základní funkce zejména v podobě založení rodiny a vzájemné podpory a pomoci. Soud přitom neměl důvod zpochybňovat pravdivost manželčiných tvrzení. Manželka zároveň již nemá vůbec vůli na zachování manželství dále pracovat. Za těchto okolností dospěl soud k závěru, že je soužití účastníků trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho nápravu, když nejméně jeden z manželů nemá vůli nadále v manželství setrvat ani se snažit o obnovu manželského soužití a přeje si se rozvést. Příčinu rozvratu manželství soud shledal ve vytracení vzájemné důvěry mezi účastníky a jejich vzájemném odcizení, když společně manželé již přes tři roky nežijí a při nejmenším manželka nemá de facto žádné informace o životě svého manžela. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že manželství je již ryze formálním svazkem, který již nikterak neplní svou funkci, a návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství rozvedl, neboť nelze manželku nutit setrvávat v dlouhodobě disfunkčním manželství. Současně soudem nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by svědčily o tom, že by některému z manželů mohla rozvodem manželství vzniknout újma. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť soudem nebyly shledány žádné okolnosti, které by přiznání náhrady nákladů řízení některému účastníkovi odůvodňovaly.