8 C 65/2023-31 — Okresní soud Plzeň-jih

Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 536 195,62 Kč s úrokovým příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, kterou byla [právnická osoba] uzavřel dne 15. 5. 2019 úvěrovou smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 561 696 Kč. Žalovaný se zavázala hradit úvěr prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek v částce 7 161 Kč a to včetně úroku z úvěru ve výši 8,9 % ročně a to nejpozději do 21. 5. 2029 Součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně, které se žalovaný zavázal dodržovat. V průběhu trvání smlouvy žalovaný přestal hradit tyto splátky a dostal se do prodlení. K úhradě dluhu byl žalovaný opakovaně upomínán pod hrozbou ukončení smlouvy a zesplatnění dluhu, avšak bezvýsledně. Dopisem z 2. 4. 2022 banka sdělila žalovanému, že v souladu s obchodními podmínkami došlo k ukončení smlouvy a k zesplatnění všech pohledávek za žalovaným ke dni 2. 4. 2022. Žalovaný byl vyzván k úhradě veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy, avšak opět bezvýsledně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni s příslušenstvím a se všemi právy a povinnostmi s účinností od 1. 6. 2022, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně 16. 6. 2022. Pohledávka za žalovaným činila ke dni 1. 6. 2022 celkem 546 850,64 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku jistiny ve výši 524 402,15 Kč, z úroků ve výši 7 778,50 Kč, z úroku z prodlení ve výši 10 654,99 Kč a poplatků ve výši 4 015 Kč. Žalobkyně žádá dále zaplacení úroků ve výši 8,9 % ročně z uvedených součástí neuhrazeného úvěru od 2. 6. 2022 do zaplacení. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně v průběhu ústního jednání setrvala na podané žalobě. Žalovaný se k jednání nařízenému na 30. 6. 2023 bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu předvolání k jednání bylo doručeno vhozením do poštovní schránky dne 5. 6. 2023. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 5. 2019 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému konsolidační úvěr ve výši 561 696 Kč a závazek žalované ho splatit. Úrokovou sazbu 8,90 % ročně soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze všeobecných obchodních podmínek původního věřitele, soud zjistil, že tyto opravňují věřitele jednostranně od úvěrové smlouvy odstoupit v případě jejího porušení žalovaným. Z dopisu původního věřitele adresovaného žalovanému ze dne 2. 4. 2022 soud zjistil, že jeho obsahem je oznámení odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2022 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Předloženými důkazy bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému konsolidační úvěr ve výši 561 696 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky řádně splácet a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši 8,90 % ročně, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupil. V souladu s ustanovením § 2399 odst. 1 občanského zákoníku tak žalovanému vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku, dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku v účinném znění ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 67 198,10 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 21 448 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 536 195,65 Kč sestávající z částky 10 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, podání žaloby, účast při jednání) a z částky 5 230 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 810 Kč ve výši 7 940,10 Kč. Soud nepřiznal žalobci náhradu požadovaných vyjádřením žalobce ohledně trvání na nařízení ústního jednání ve věci, když uvedené požadované náklady nemají oporu v zákoně (a.t.). Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.