25 C 134/2025-59 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 11,75 %, s úrokem 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, s následujícím odůvodněním. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, (dále je také „žalobkyně“) a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Vedle vrácení této částky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku , částka, , když se jednalo o předem vyčíslený a neměnný poplatek. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 52 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka činila , částka, . Žalobkyně využila svého dispozičního oprávnění a požaduje poplatky ve výši , částka, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své smluvní závazky. Po žalované dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši , částka, , kdy tato je požadována v souladu se smluvním ujednáním. Žalobkyně také požaduje úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, . Žalovaná na pohledávku neuhradila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil původní věřitel pohledávku s účinností od , datum, na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dne , datum, .2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne , datum, úvěr ve výši , částka, na 52 týdnů a žalovaná se zavázala splatit poskytnutou půjčku spolu s úroky a poplatky. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od datace této výzvy.5. Pohledávka za žalovanou byla dne , datum, (s účinností od , datum, ) postoupena společností , právnická osoba, , na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalované dopisem oznámena, kdy toto potvrzuje i doklad o odeslání.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřenou smlouvu o úvěru hodnotí, jako smlouvu, kterou se spotřebitelem (žalovanou) uzavřel profesionál. Soud proto shledal nutnost podrobit ujednání smlouvy korektivu dobrých mravů a aplikovat ustanovení občanského zákoníku chránící slabší stranu kontraktu (v souladu s ustanovením § 588 o. z.). Nelze totiž přehlížet požadavek nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.8. Soud se tedy zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska souladu s dobrými mravy podle ustanovení § 580 o. z., podle kterého je neplatné takové právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, s ohledem na výši sjednaných poplatků. Tyto jsou sjednány způsobem, který nápadně připomíná cenu půjčených peněz (úroku), a nic na tom nezmění, jakým způsobem jsou označeny. Cena půjčených peněz je bez pochyby podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (v tomto případě téměř dvacet čtyři krát, když RPSN smlouvy činila 197,92 % a výše obvyklé sazby v březnu 2020, tedy v době uzavření smlouvy činila 8,15 %), stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně jako nebankovní instituce, poskytuje úvěry v relativně nízkých částkách a na relativně krátkou dobu, když z obojího je zřejmé, že osoby, které o úvěry žádají, jsou většinou v tíživé životní situaci. Žalobkyně si proto musí být minimálně vědoma toho, že takové osoby nebudou schopny půjčené peníze vrátit včas. Zahrne-li pro takový případ do svých podmínek sankce (v podobě různých poplatků) za prodlení v tak nehorázných sumách, zneužívá tím svého (silnějšího) postavení věřitele (a profesionála) a takovému jednání, nemůže být přiznána soudní ochrana.9. Pro úplnost soud dále dodává, že rovněž tvrzené zkoumání úvěruschopnosti nebylo listinami, jejichž pomocí měla být právě úvěruschopnost žalované ověřena, nebyly žalobkyní předloženy a výdaje žalované tak nebyly ověřovány. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla.10. Jelikož nerovnováha v právech a povinnostech stran je v souzené věci tak významná, je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy, neboť je třeba mít neustále na paměti, a aplikovat obecná ustanovení občanského zákoníku (vyjádřená v hlavě I.), která mají přednost před ostatními ustanoveními zákona. Protože soud smlouvu shledává absolutně neplatnou, uložil žalované, z titulu bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a následující o. z., zaplatit dlužnou částku představovanou poskytnutými (a dosud nevrácenými) finančními prostředky ve výši , částka, , které se dostaly do majetkové sféry žalované (a o které byla žalobkyně ochuzena). Zároveň soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % jdoucí z této částky od , datum, do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož je vydání bezdůvodného obohacení splatné na výzvu, mohl soud žalobkyni přiznat nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne , datum, , jelikož z předžalobní výzvy, jejíž součástí je i výzva k úhradě dluhu, ze dne , datum, vyplývá, že byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky z dané smlouvy o půjčce nejpozději do 7 dnů od datace výzvy, tj. do , datum, . Následujícího dne, , datum, , tedy došlo k prodlení žalované. Tímto bude zcela vypořádán nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované v souvislosti s touto neplatnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené proto soud ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož ji neshledal důvodnou.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř, tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť s ohledem na neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.