6 C 23/2024-172 — Okresní soud Plzeň-jih

1. Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí, že je výlučným vlastníkem pozemku p. č. 58/5 (zahrada) o výměře 19 m² a pozemku p. č. 57/3 (zahrada) o výměře 45 m², vše v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, . S následujícím odůvodněním: žalobce se stal na základě smlouvy postupní (realizována notářským zápisem č. j. , Anonymizováno, ; státní notář , jméno FO, ) mimo jiné i vlastníkem st. p. č. 4/2 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 557 m², jehož součástí je stavba – budova č. p. 8 (rodinný dům), a p. p. č. 232/8 v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví číslo , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -jih, a to v rozsahu ideální polovina ve vztahu k celku. Druhou polovinu domu č. p. 8 se st. p. č. 4/2 a 232/8 získal žalobce do svého vlastnictví na základě darovací smlouvy ze dne , datum, (smlouva registrována Státním notářstvím pro , adresa, -jih dne , datum, pod číslem registrace I. 795/84). Následně žalobce od žalovaných zakoupil kupní smlouvou (realizována notářským zápisem č. j. , Anonymizováno, ; státní notářka , tituly před jménem, , jméno FO, ) p. p. č. 58/1 o výměře 1 457 m² a p. p. č. 57/2 o výměře 66 m², vše v katastrálním území , adresa, . Žalobce posléze nemovitosti užíval a vzhledem k neexistenci tehdy elektronického přístupu do katastru nemovitostí, a k neexistenci digitalizace katastru, užíval nemovitosti v rozsahu tak, jak dokládá k důkazům přiložená fotodokumentace, pro potřebu svou a své rodiny. Žalobce jakožto vlastník mimo jiné i p. p. č. 58/1, 233/2, 57/2, 233/1 užíval v dobré víře i p. p. č. 58/5 a část p. p. č. 57/1 (pod označením 57/3). Tento stav trval po dobu cca 30 let. Bez ohledu na výše uvedené však žalobce mohl zjistit, že faktický stav neodpovídá stavu právnímu. Ke dni realizace smlouvy kupní ze dne , datum, , na jejímž základě žalobce od žalovaných odkoupil díl z p. p. č. 4/1 o výměře 48 m² pod označením 4/3, žalobce dle přiloženého geometrického plánu zjistil, že p. p. č. 58/5 (zahrada) o výměře 19 m² je jiného vlastníka, neboť z ní nabyl díl C o výměře 4 m². Nepochybné však je, že žalobce od roku 1981 do roku 2003 v dobré víře užíval jak pozemek p. p. č. 58/5, tak část z pozemku p. p. č. 57/1 pod označením 57/3 a vydržel tak vlastnické právo uplynutím doby delší než 10 let. V neposlední řadě faktem ve věci je, že žalobce daroval svému synovi (, jméno FO, ) darovací smlouvou ze dne , datum, veškeré nemovité věci, které měl jako vlastník zapsané na listu vlastnictví (nemohlo se tak dít u pozemku p. p. č. 58/5, respektive 57/3), neboť tyto nemovité věci nebyly zapsány na listu vlastnictví ve prospěch žalobce.2. Žalovaní se žalobě bránili, nárok neuznávali. Nesporným učinili veškerá tvrzení žalobce týkající se nabytí vlastnického práva k uvedeným nemovitostem. Jako nepravdivá a ničím nepodložená označili žalobcova tvrzení o užívání v dobré víře i pozemku p. p. č. 58/5 a část pozemku p. p. č. 57/1 pod označením 57/3 (dále jen „sporné pozemky“). Uvedli, že žalobci byla vždy známa skutečnost, že k uvedeným (sporným) pozemkům nemá vlastnické právo a fakticky je neužíval. Dokládali to geometrickým plánem (dále jen „GP“ nebo „geometrický plán“), který nechal vypracovat sám žalobce po dohodě se žalovanými. Uvedeným GP byla vytvořena hranice tak, aby žalobcům byl zachován přístup k vjezdu do stodoly (z pozemku p. p. č. 58/5), která je v jejich vlastnictví. Mimo to, žalobci využívali předmětných pozemků pro přístup k běžné údržbě stavby a zejména opravy střechy.3. Soud se nejprve zabýval splněním procesní podmínky podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Při zkoumání této procesní podmínky dospěl soud k závěru, že je v daném případě dán naléhavý právní zájem, který soud spatřuje v potřebě uvést do souladu skutečný stav se stavem evidovaným v katastru nemovitostí. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vyžadovaný ustanovením § 80 o. s. ř. je podle ustálené soudní praxe dán především tehdy, když žalobce tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí pro někoho jiného.4. Ve věci učinili účastníci nespornými skutečnostmi vlastnictví nemovitostí jak žalobce (respektive jeho syna) a žalovaných a skutečnost, že žalovaní hradili za sporné pozemky daň z nemovitých věcí od roku 1993 až dosud (do roku 2024). Spornou a ve věci zásadní otázkou tak zůstalo, zda došlo k nabytí vlastnictví sporných pozemků vydržením žalobce a zdali byl žalobce po celou dobu případné vydržecí doby v dobré víře (respektive naplnil limit nedostatku nepoctivého úmyslu).5. Soud provedl ve věci veškeré listinné důkazy, které byly soudu předloženy a zjistil následující skutečnosti: mezi rodinami žalobce a žalované jako sourozenci docházelo v průběhu let (od 70. let minulého století) k čilému zcizování nemovitostí (ať už formou darování od jejich rodičů, respektive jejich matky , jméno FO, , později , jméno FO, , či koupě mezi žalobcem a žalovanými) až do roku 2003, kdy situace s vypořádáním sourozenců stran rodinného nemovitého majetku dosáhla zhruba dnešní podoby. Pokud byly vztahy v pořádku, pak asi nebyl problém, že žalobce se svou rodinou a tehdy nezletilou dcerou Kateřinou (ročník 2000) mohl užívat i pozemky, které v jeho vlastnictví právně nebyly (bez ohledu a relevance, zda znal právní stav věci), a to zejména s ohledem na to, že původní majitelkou všech nemovitostí byla matka žalobce a žalované (babička Kateřiny, která je na fotografiích zachycena společně s ní). Fotografie s dcerou žalobce, jež je ve věku cca do 10 let tak nemohou prokazovat, že žalobce užívá dotčené pozemky po celou dobu v dobré víře, neboť sami účastníci při místním šetření potvrdili soudu, že jejich vzájemné problémy se datují (až) do doby údajného zakopání psa na hranici jejich pozemků (Příkaz , právnická osoba, Státní veterinární správy pro Plzeňský kraj ze dne , datum, – v tomto příkaze se uvádí, že těsně u obvodové zdi stodoly žalovaných je zakopáno několik kadáverů psů žalobce; poslední v prosinci 2021) a vygradovali tak zřejmě vleklé a možná i zasuté problémy pramenící ze vztahu matky , jméno FO, se svými dětmi – žalobcem, respektive žalovanou. Žalobce tak v té době, kdy jejich rodinné vztahy byly ještě v pořádku (tj. minimálně s vysokou mírou pravděpodobnosti až do roku 2021), což lze potvrdit i například smlouvou kupní ze dne , datum, , kterou žalovaní prodali část svých nemovitostí žalobci, mohl jistě užívat sporné pozemky tzv. „v rámci rodiny“. Ze současného postoje účastníků je vidno, že nejsou schopni se dohodnout na ničem, jejich vztahy jsou vážným způsobem narušeny; jestliže tedy v roce 2003 byli schopni uzavřít kupní smlouvu a dohodnout všechny parametry smlouvy, dovozuje z toho soud, že minimálně (ještě i) v této době byly jejich vztahy v normě či v pořádku.6. Soud ke zjištění místních poměrů provedl místní šetření, ze kterého zjistil, že sporné pozemky jsou v podstatě ponechány ladem, a to evidentně již delší dobu (viz fotografie pořízené při místním šetření dne , datum, ), nacházejí se za stodolou, která opticky odděluje plochu žalovaných (jakýsi dvorek) od plotu a nemovitostí žalobce. V blízkosti sporných pozemků je prostor pro chov slepic a jinak je místo aktivně nevyužíváno, není o něj více méně nijak pečováno.7. Ustanovení § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.Ustanovení § 1090 odst. 1 o. z. K vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.§ 1091 odst. 2 o. z. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.§ 1095 o. z. Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.8. Soud účastníky při jednání poučil v souladu se skutkovým tvrzením žalobce o vydržení sporných pozemků užíváním jako pozemků vlastních po dobu více jak 10 let. Následně žalobce tvrdil okolnosti mimořádného vydržení. Podle názoru soudu v tomto případě obstojí poučení poskytnuté na prvním jednání i pro posouzení mírnější formy mimořádného vydržení oproti vydržení řádnému, neboť žalovaným se podařilo prokázat „nepoctivý úmysl“ žalobce (respektive „nedostatek dobré víry“) již samotnou listinou – Geometrický plán vyhotovený dne , datum, Bočkem potvrzeno , tituly před jménem, , jméno FO, J. dne , datum, , který nechal vypracovat dle sdělení , jméno FO, , pracovnice Katastrálního pracoviště Plzeň-jih (Katastrální úřad pro Plzeňský kraj) sám žalobce (dále