34 C 295/2020-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 99 290 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná je povinna jí platit zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ze základu stanoveného shodně s postupem pro určení vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Za období od 4. čtvrtletí 2016 do 3. čtvrtletí 2019 vzniklo žalobkyni právo na zaplacení pojistného v celkové výši 68 623,10 Kč. Žalovaná toto pojistné zaplatila v prodlení uvedeném pro jednotlivá čtvrtletí v tabulce v 3. odstavci tohoto rozsudku, a proto je povinna zaplatit zvýšené pojistné podle § 15 vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb. v souhrnné výši 99 290 Kč. 2. Žalovaná nárok uplatněný proti ní v žalobě neuznávala. Souhlasila s tím, že zaplatila částky základního pojistného ve výši 66 571 Kč, avšak žalobě se povšechně bránila tím, že výpočet zvýšeného pojistného jí nebyl podrobně vyčíslen, pouze jednou částkou, a ta byla vždy jiná. Zvýšené pojistné zaplatí po předložení jeho podrobného výpočtu, je to však možné pouze ve splátkách, protože žalovaná je bez příjmu. 3. Soud vzal za prokázané, že pro jednotlivá čtvrtletí od 4. čtvrtletí 2016 do 3. čtvrtletí 2019 činil souhrn vyměřovacích základů pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období žalovaná zaměstnávala, částky uvedené níže v tabulce, kterým odpovídá uvedená výše pojistného, které bylo zaplaceno s několikaměsíčním prodlením ve dnech rovněž uvedených v tabulce níže. Ve dnech 16. 7. 2020 a 26. 8. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované částky a ve druhém případě ji upozornila, že nebude-li dobrovolně uhrazeno, obrátí se na soud se žalobou. 4. Uvedený závěr je prokázán z přehledu pojistného ze dne 16. 8. 2019 vystaveného samotnou žalovanou, v němž žalovaná sama uvádí výše vyměřovacích základů za období od 4. čtvrtletí roku 2016 do 2. čtvrtletí roku 2019, vypočítává si výši pojistného a též lhůtu jeho splatnosti. Z uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne 1. 10. 2019 plyne, že žalovaná uznala co do důvodu a výše svůj dluh na řádném pojistném ve výši 66 571 Kč za pojistné od 4. čtvrtletí 2016 do 3. čtvrtletí 2019 a zavázala se jej zaplatit v náhradních splátkách, první ve výši 18 571 Kč a dalších třech po 16 000 Kč vždy do 10. dne daného měsíce počínaje 10. 10. 2019 a konče 10. 1. 2020. Stany si dále dohodly, že v případě řádného a včasného nezaplacení některé ze splátek se stane splatnou celá uznaná pohledávka včetně zvýšeného pojistného ve výši 179 137 Kč, na kterou si žalovaná podala žádost o prominutí. O této žádosti bude rozhodnuto až po uhrazení řádného pojistného. Uznání dluhu a dohoda o splátkách odpovídá předchozímu návrhu žalované na splátkový kalendář řádného pojištění ze dne 27. 9. 2019 na č. l. 20. Z dopisu na č. l. 8 plyne, že žalovaná požádala žalobkyni o prominutí zvýšeného pojistného ve výši 179 137 Kč a z dopisu ze dne 19. 6. 2020 plyne, že žalobkyně prominula žalované s odkazem na § 15 vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb. zvýšené pojistné až do částky 99 290 Kč. Upomínkou ze dne 16. 7. 2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k neprodlené úhradě částky 99 290 Kč. V dopise ze dne 26. 8. 2020 na č. l. 6 ji vyzvala k zaplacení stejné částky v náhradní lhůtě 5 dnů od doručení upomínky a upozornila ji, že nebude-li dobrovolně zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou. Ze sledování zásilek služby Pošta on-line plyne, že tato výzva byla dodána žalované dne 21. 10. 2019. Z e-mailové komunikace stran na č. l. 22 je prokázáno, že zástupkyně žalované [jméno] [příjmení] [příjmení] uváděla žalobkyni, že zanedbala pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, nemůže k 4. září 2019 ani zaslat přesný přehled pojistného z důvodu dlouhodobé nemoci externí účetní, ale zašle jej do 10 dnů. Referentka žalobkyně odpovídá, že počká na vyměřovací základy a poté provede přepočet pojistného. Žalovaná zaslala vyměřovací základy 16. září 2019 a poté si strany ještě ohledně výše sazby ujasnily, že od 4. čtvrtletí 2016 do 2. čtvrtletí 2018 žalovaná vykonávala podnikatelskou činnost v dopravě a od té doby jí zůstala jen správa budov, na což žalobkyně reagovala tak, že provedla pro žalovanou přepočet pojistného, kdy od 4. čtvrtletí 2016 do 2. čtvrtletí 2018 použila sazbu pojistného ve výši 8,4 ‰ a od 3. čtvrtletí 2018 do 3. čtvrtletí 2019 použila sazbu 4,2 ‰. 5. Po právní stránce soud vyšel z § 365 odst. 1 zákoníku práce, dle něhož od nabytí účinnosti zákoníku práce do dne nabytí účinnosti jiné právní úpravy pojištění odpovědnosti zaměstnavatele při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, se řídí zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání ust. § 205d zákona č. 65/1965 Sb. Jelikož zákoník práce nabyl účinnosti 1. 1. 2007 a zák. č. 266/2006 Sb. o úrazovém pojištění zaměstnanců účinnosti nikdy nenabyl, neboť tento byl novelami opakovaně odkládán a nakonec byl zákonem č. 205/2015 Sb. zrušen, je třeba zmíněnou právní úpravu vztáhnout též na období 4. čtvrtletí 2016 do 3. čtvrtletí 2019. Žalovaná je podle § 205d odst. 1 věty druhé zákoníku práce z roku 1965 ze zákona pojištěna u žalobkyně, a proto je podle § 205d odst. 7 zákoníku práce z roku 1965 ve spojení s § 12 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb. povinna platit zákonné pojištění zaměstnavatele pro případ pracovního úrazu či nemoci z povolání zaměstnance. Pokud jde o výši pojistného, postupovala žalovaná podle § 12 odst. 2 zmíněného ustanovení a sama si vypočítala výši pojistného ze souhrnu vyměřovacích základů za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období zaměstnávala a dále sama určila výši sazby tak, aby odpovídala jí vykonávaným podnikatelským činnostem, totiž 8,4 ‰ pro činnost pozemní doprava (mimo potrubní a železniční) včetně MHD od 4. čtvrtletí 2016 do 2. čtvrtletí 2018 a 4,2 ‰ za činnosti v oblasti nemovitostí, které odpovídají příloze č. 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb. Jelikož § 12 odst. 7 zmíněné vyhlášky stanovuje v první větě povinnost zaměstnavatele prokázat správnost výpočtu a ve druhé větě stanovuje vyvratitelnou domněnku o neuhrazení pojistného v případě, že zaměstnavatel neprokáže správnost výpočtu a zaplacení pojistného, má soud za to, že žalovaná zaplatila základní pojistné ve dnech uvedených žalobkyní a zanesených v tabulce výše, které tyto mimochodem počtem splátek odpovídají uznání dluhu a dohodě o splátkách, kdy je však patrné, že žalovaná ani podle této dohody vyjma první splátky tyto nezaplatila včas. Z toho důvodu má soud za to, že uvedené vyměřovací základy výše pojistného a datum jeho zaplacení je ve výše uvedené tabulce uvedeno správně. Žalovaná výši pojistného či datum jeho zaplacení nikterak relevantně nezpochybnila. Je pravdou, že žalobkyně podle § 15 vyhlášky upustila od vymáhání pohledávky, kdy s ohledem na výši prominuté částky k tomu nepotřebovala souhlas orgánu státního dozoru. V prominutí je však jasně uvedeno, že trvá na zaplacení částky 99 290 Kč, a proto je lhostejno, zda výše zvýšeného pojistného činila před jeho prominutím částku 179 037 Kč či 198 579 Kč. Žalobkyně má proto právo na zaplacení zvýšeného pojistného podle § 12 odst. 9 vyhlášky o 10 % z dlužné částky za každý započatý měsíc, jak je uvedeno v tabulce. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 124 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 4 965 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovena dle § 6 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 99 290 Kč v sazbě 9 930 Kč za 1 úkon. Advokát žalobkyně připravil a převzal právní zastoupení žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. a) AT a zastoupil ji při jednání dne 20. 10. 2021, za což mu náleží odměna ve výši 19 860 Kč, spolu s náhradou hotových výdajů ke dvěma úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši 600 Kč. Žalobkyni dále vznikly náklady na cestovní výdaje i právní zástupkyně ve smyslu § 13 odst. 1 AT za cestu autem k jednání dne 20. 10. 2021 z Brna do Plzně a zpět, celkem 590 km, osobním automobilem s průměrnou spotřebou 6 l /100 km a ceně benzínu ve výši 27,80 Kč za 1 l a při základní sazbě amortizace ve výši 4,40 Kč za 1 km jízdy ve výši 3 580,12 Kč ( (27,80 x 6 /100 + 4,40) x 590). Podle § 14 odst. 1 písm. a) AT náleží advokátovi žalobkyně náhrada za promeškaný čas za 12 započatých půlhodin času stráveného na cestě k jednání dne 20. 10. 2021 ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. celkem 1 200 Kč. Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, je třeba ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. poskytnout též náhradu této daně, a to z odměny ve výši 19 860 Kč, režijního paušálu ve výši 600 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč a náhrady cestovného ve výši 3 580,12 Kč, spolu 25 240,12‬ Kč. Při sazbě DPH ve výši 21 % čin