38 C 233/2020-54 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 776 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] o půjčce [číslo] na základě níž poskytl původní věřitel žalovanému 6 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 10 176 Kč (půjčka ve výši 6 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53-pravidelných týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data podpisu, t.j 09.02.2009. Žalobce od právního předchůdce obdržel informace o celkové výši úhrad tj. 4 400 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l., došlo s účinností ke dni 1.7.2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25.6.2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 5 776 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.08.2018 mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobcem [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24.08.2018. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne 17.09.2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Poslední upomínka před podáním žaloby je ze dne 13.02.2020. 2. Žaloba byla podána k Okresnímu soudu [obec], který ve věci vyslovil místní nepříslušnost a po právní moci rozhodnutí věc postoupil soudu zdejšímu jako místně příslušnému. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, písemnosti jí byly doručovány na adresu jejího trvalého bydliště v souladu s ustanovením § 45 a násl. o.s.ř. fikcí na adresu jeho trvalého bydliště. Žaloba byla podána Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, přičemž usnesením tohoto soudu č.j. 7 C 85/2020-25 z 15.6.2020 byla vyslovena místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena soudu zdejšímu jakožto místně příslušnému. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o půjčce vyplývá, že ji uzavřel právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaná dne 4.2.2008, jejím předmětem bylo poskytnutí půjčky ve výši 6.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal v souvislosti s půjčkou uhradit souhrnný poplatek ve výši 4.176 Kč, celkem tedy 10.176 Kč, a to formou 53 týdenních splátek po 192 Kč. Z výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že žalovaná byla dne 13.2.2020 vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 5.776 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 1.7.2015 do zaplacení, a to nejpozději do 21.2.2020. Oznámením o postoupení pohledávky ze 17.9.2018 byla žalovaná informována o tom, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky z 24.8.2018 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z přechodného věřitele [právnická osoba] S.a.r.l. na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2015 soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba] zaslal žalované oznámení o postoupení pohledávky na [právnická osoba] S.a.r.l. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že tato byla uzavřena dne [datum]. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu, jehož výše ke dni postoupení pohledávky činila 5.776 Kč do 10 dnů od doručení. 6. Dle ustanovení § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Dle ust. § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Dle ust. § 451 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plnění z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 9. Po zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Provedenými listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaná uzavřeli dne 4.2.2008 smlouvu o půjčce, jejímž předmětem byla částka 6 000 Kč. Žalovaná se zároveň zavázala v souvislosti s půjčkou zaplatit souhrnný poplatek ve výši 4 176 Kč, celkem tedy 10 176 Kč, a to formou 53 týdenních splátek. Soud dospěl k závěru, že poplatek fakticky představuje úroky, tedy formu platby za poskytnuté prostředky. Výše úroku však byla v daném případě sjednána nemravně za situace, kdy jeho výše činila 69,6 % půjčené částky. Soud dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za půjčku od ostatního obsahu smlouvy nelze oddělit, neboť právní předchůdce žalobce bez jakýchkoliv pochybností peněžní prostředky jako zápůjčku poskytl žalované právě za účelem získání souhrnného poplatku (úroku). Pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy tak jako v tomto případě, pak toto nemravné a tudíž neplatné ujednání způsobuje neplatnost celého právního úkonu. Je zřejmé, že pokud by žalovaná smlouvu za podmínek stanovených právním předchůdcem žalobce neuzavřela, k poskytnutí půjčky s výrazně nižším úrokem by nedošlo, neboť se jednalo o adhezní smlouvu nepřipouštějící vyjednávání o jejím obsahu, již žalovaná mohla pouze uzavřít či odmítnout. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované ve výši poskytnuté půjčky, tedy ve výši 6000 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaná na úhradu svého dluhu uhradila celkem 4 400 Kč a z tohoto důvodu soud shledal odůvodněným nárok žalobce na zaplacení částky 1600 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud proto žalobu ve zbytku zamítl včetně požadavku na úroky z prodlení vyjma těch, jež je žalovaná povinna zaplatit z dlužné částky. Pohledávka z bezdůvodného obohacení v daném případě představuje pohledávku, jejíž splatnost s ohledem na absenci dohody týkající se splatnosti nebyla stanovena a žalovaná tak byla povinna plnit dluh na základě oznámení ze dne 25.6.2015 o postoupení pohledávky obsahující výzvu ke splnění žalované povinnosti ve lhůtě 10 dnů od doručení. Žalovaná tedy nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě v dohodnutých splátkách. Jelikož žalobce neprokázal, že by žalovaná byla po předání peněžních prostředků vyzvána k plnění dříve než prostřednictvím oznámení o postoupení pohledávky, tj. prostřednictvím výzvy, jež byla žalované zaslána spolu s oznámením o postoupení pohledávky, pak soud předpokládá, že tato výzva se nemohla dostat do dispozice žalované při obvyklém běhu věcí dříve než 28.6.2015, splatnost tak nastala uplynutím 10 denní lhůty dne 8.7.2015 a dnem následujícím se žalovaná ocitla v prodlení. 10. Ke splnění byla žalované ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě něhož by měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení žalovaná jako převážně úspěšnější účastník sporu, avšak té v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, neboť byla zcela nečinná a soud tak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.