11 C 49/2021-92 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se žalobou podanou tomuto soudu dne 2.11.2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnosti zaplatit žalobci částku 376 671,19 Kč spolu s úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 20 400 Kč. 1. žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Podáním ze dne 19.8.2021 žalobce sdělil soudu, že s ohledem na dohodu mezi žalobcem a 2. žalovanou došlo k úhradě částky 422 532 Kč dne 16.8.2021 a částky 53 464 Kč dne 17.8.2021, která byla započtena na jistinu (376 671,19 Kč) a úrok z prodlení (53 464 Kč) a ve zbytku jako záloha na náhradu nákladů řízení (45 860,81 Kč). Žalobce proto vzal podanou žalobu zcela zpět vůči 2. žalované a vůči 1. žalované učinil zpětvzetí ohledně jistiny a úroku z prodlení s tím, že vůči 1. žalované se dále domáhá zaplacení náhrady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 20 400 Kč, dále žalobce navrhl, aby 1. a 2. žalované bylo uloženo uhradit žalobci náklady řízení ve výši 45 860,81 Kč a pouze 1. žalované aby bylo uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši 18 186,99 Kč, kdy na základě dohody žalobce a 2. žalované se žalobce zavázal, že po 2. žalované nebude na náklady řízení více uplatňovat, než částku 45 860,81 Kč; náklady řízení celkem činí částku 64 047,80 za 4 úkony právní služby po 9 820 Kč (převzetí, zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy a částečné zpětvzetí), 4 režijní paušály po 300 Kč, 21% DPH a zaplacený soudní poplatek 15 067 Kč 2. žalovaná se zpětvzetím žaloby vůči její osobě souhlasila. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil vůči 2. žalované a vůči 1. žalované co do jistiny a úroku z prodlení. Pokud se jedná o žalobcem požadovanou náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávek dle § 3 vyhl. č. 351/2013 Sb. vycházel soud z toho, že v daném případě byly předmětem řízení vzájemné závazky mezi účastníky jako podnikateli, neboť žalobce a 1. žalovaná uzavřeli smlouvu o podnájmu motorového vozidla [číslo] dne 22.5.2019 jako podnikatelé, žalovaná [číslo] byla v té době podnikatelkou, jak vyplývá z výpisu z živnostenského rejstříku, a rovněž v záhlaví smlouvy byla označena svým identifikačním číslem podnikatele. Při stanovení počtu náhrad po 1 200 Kč soud vycházel z toho, že nároky z faktur na úhradu nájemného a 2 upomínek představují jednu pohledávku vyplývající z uzavřené smlouvy o podnájmu. Naopak jako na další, již do značné míry samostatné nároky soud hleděl na ty účtované fakturami za přestupky, které žalobce hradil za žalovanou v souvislosti s užíváním pronajatého vozidla (celkem 9 faktur), a dále na nárok z faktury na tzv. přejeté kilometry (překročení sjednaného množství najetých km) a čištění vozidla a z faktury za vyúčtování náhrady za poškození daného vozidla, když zde se jednalo již o nároky vzniklé nad rámec řádného plnění povinností sjednaných v uzavřené smlouvě 1. žalovanou, neboť se jednalo buď o sankční či regresní nároky žalobce vůči 1. žalované. Soud proto přiznal žalobci vůči žalované nárok celkem na 12 náhrad po 1 200 Kč, dohromady částku 14 400 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalobce vůči 2. žalované požadoval náhradu nákladů pouze ve výši 45 860,81 Kč s tím, že v této výši bude náhrada uložena oběma žalovaným a jedná se o částku, kterou již 2. žalovaná žalobci uhradila jakožto zálohu na náhradu nákladů tohoto řízení. Tomuto návrhu žalobce soud vyhověl, když žalobcem uvedený výpočet celkové výše náhrady nákladů tohoto řízení v částce 64 047,80 Kč odpovídá ust. § 7 a § 13 vyhlášky č. 177/199 Sb. (advokátní tarif) a § 137 odst. 3 o.s.ř., a žalobce, který byl v řízení úspěšný, může náhradu uplatnit vůči některé z neúspěšných žalovaných dle § 142 odst. 1 o.s.ř. i pouze v omezené výši. Pokud však žalobce požadoval uhradit částku 18 186,99 Kč zbývající do celkové výše nákladů tohoto řízení, tj. co do částky 64 047,80 Kč, pouze vůči 1. žalované, nutno zohlednit, že ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. by náhradu nákladů tohoto řízení hradily obě žalované poměrně, a to v poměru každá z jedné poloviny (u žalovaných se jednalo o samostatné společenství účastníků řízení, ve kterém každý z účastníků jedná sám za sebe, a nebylo proto možné jim náhradu nákladů řízení uložit solidárně či jiným způsobem než poměrně). Pokud tedy žalobce sdělil soudu, že vůči 2. žalované nepožaduje vyšší náhradu nákladů tohoto řízení, než co do částky 45 860,81 Kč, bylo možné žalobci přiznat vůči 1. žalované již pouze náhradu ve výši jedné poloviny zbývající částky, tedy ½ z částky 18 186,99 Kč, což po zaokrouhlení činí částku 9 093,50 Kč. I zde byla stanovena běžná lhůta k plnění.