14 C 49/2021-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], žalobkyně uplatnila postoupenou pohledávku ve výši [částka] z titulu smluvní pokuty za nevrácení zařízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kterou uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“). Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě smlouvy původní věřitel pronajal žalovanému přijímací zařízení, MODEM Technicolor TC7200 ED3 WIFI EMTA (88F7C78AEBC4), jehož převzetí žalovaný stvrdil na zakázkovém listu ze dne [datum]. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy tím, že nehradil cenu za poskytnuté služby, a původní věřitel proto od smlouvy odstoupil dopisem ze dne [datum]. Podle smlouvy bylo povinností žalovaného na své náklady a nebezpečí nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy vrátit zapůjčené zařízení s tím, že pro případ nevrácení zařízení byl žalovaný povinen uhradit původnímu věřiteli smluvní pokutu v částce [částka]. Žalovaný zapůjčené zařízení nevrátil, je proto povinen zaplatit uvedenou částku. K zaplacení smluvní pokuty byl žalovaný písemně vyzván. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ust. § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a z předložených listin zjistil skutečnosti, které odpovídají tvrzením žalobkyně. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva, na jejímž základě a v důsledku jejího ukončení vznikla žalovanému povinnost v uvedené lhůtě řádně a včas na vlastní náklady a nebezpečí vrátit zapůjčené zařízení, a pro případ porušení této povinnosti zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu dle ust. § 2048 občanského zákoníku. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 občanského zákoníku. Soud žalobě vyhověl a k plnění určil běžnou lhůtu dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 4. Protože byla žalobkyně ve věci úspěšná, podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši [částka], odměna za zastoupení advokátem podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši [částka] (dva úkony právní služby po [částka] za převzetí zastoupení a podání žaloby a jeden úkon po [částka] za jednoduchou výzvu k plnění) a náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky ve výši [částka] (tři úkony po [částka]). Podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty.