16 C 58/2021-15 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaný se vyjádřil. V odporu uvedl, že žádá o splátkový kalendář do 1 000 Kč měsíčně. V celkové dlužné částce se nevyzná (pozn.: nejde tedy o uznání dluhu, jak se domníval žalobce). Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: [právnická osoba] a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru ve výši 3 000 Kč s tím, že„ poplatek za poskytnutí úvěru“ činí 795 Kč a celkem tedy měl žalovaný vrátit 3 795 Kč (dle obsahu tedy úrok byl 795 Kč), se splatností 2. 9. 2016. Žalovaný nezaplatil ničeho. Věřitel postoupil 8. 8. 2018 pohledávku žalobci. Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok na vrácení jistiny je upraven § 2399 odst. 1 občanského zákoníku Smluvní úroky, tj. úroky z úvěru, jsou upraveny v § 1803 - § 1806, § 2395 občanského zákoníku. Povinnost platit úrok z prodlení vyplývá z § 1970, který odkazuje, v případě nesjednání úrokové sazby ve smlouvě, na zákonnou sazbu, určenou předpisy práva občanského ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Při splatnosti asi 1 měsíce, kdy měsíční úrok tedy činil 26%, dostáváme roční úrok asi 1500% (číslo 1,26 umocněno na 12). Jde o excesivní úrokovou sazbu a smlouva byla neplatná. Pokud jde o právní úpravu bezdůvodného obohacení (úprava účinná od 1.1.2014), občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 6. 9. 2018. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 o.z. Žalovaný je tedy povinen vrátit přijatou částku 3 000 Kč. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud o nákladech řízení rozhodl s ohledem na částečný úspěch každého z účastníků ve věci. Úspěch žalobce činil 55,6% a úspěch žalovaného činil 44,4%. Rozdíl činí 11,2%. Proto má žalobce právo na náhradu části svých nákladů řízení. Tyto náklady zahrnují jednak soudní poplatek 400 Kč. Dále pak odměnu 2,5 x 200 Kč. Dále 3 paušály po 100 Kč. Dále DPH 21%. Úspěch vyplývá z toho, že žalobce požadoval na jistině 5 395 Kč (částka 2 395 Kč je rovněž součástí jistiny, zahrnoval dle žalobce poplatky odlišné od úroku). Z požadovaných 5 395 Kč měl žalobce úspěch co do 3 000 Kč.