16 C 75/2021-44 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobci se domáhali určení, že na jejich nemovitostech, a to pozemku [číslo] pozemku [číslo] nevázne zástavní právo ve prospěch žalovaného ze smlouvy ze dne [datum]. Žaloba byla podána dne 20. 5. 2021. Žalobci uvedli, že citované zástavní právo zaniklo splněním závazku, žalovaný však nechce žalobcům vystavit příslušné potvrzení, aby žalobci dosáhli výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí. Žalovaný uvedl, že se žalobou nesouhlasí. Poukázal na nedostatek aktivní legitimace na straně některých žalobců, když dle jeho názoru žalobcům a), b) ([jméno] a [celé jméno žalobce]) nesvědčí již nadále vlastnické právo k zástavě. Dále namítl, že neměl zachovánu lhůtu k přípravě na první jednání, které se konalo 13. 8. 2021. Navíc byl ze strany žalobců vyzván toliko k vystavení kvitance, ale nikoliv k prohlášení o určení neexistence zástavního práva. Zdůraznil, že zánik zástavního práva jako důsledek splnění dluhu žalovaný nikdy nerozporoval. Soud zjistil tento skutkový stav: Pokud jde o evidenci zástavního práva jakožto právní závady na předmětných nemovitostech, tato právní závada byla prokázána vyrozuměním o povedeném vkladu sp.zn. [spisová značka] (č.l. 10), jakož i výpisem z KN ke dni 8. 1. 2017 (č.l. 11). Kromě toho byly předloženy smlouva o zápůjčce ze dne [datum], kde věřitelem byl nynější žalovaný [celé jméno žalovaného] dlužníkem byli [jméno] a [jméno] [celé jméno žalobce] (tedy nynější žalobci písm. a), b), dále zástavní smlouva z téhož dne. Žalovaný netvrdil, že snad v mezidobí došlo k výmazu této evidence zástavního práva, které již neexistuje, tj. žalovaný nepopíral, že je zde rozpor mezi stavem faktickým a stavem evidenčním ve veřejném seznamu. Pokud jde o zánik zástavního práva dne [datum], tento byl (jak shora uvedeno) v tomto řízení nesporný. Dále žalobci k důkazu předložili jednak usnesení zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], jímž soud schválil smír. Žalovaný [příjmení] [celé jméno žalovaného] byl v pozici žalobce a oba nynější žalobci uvedení shora byli v pozici žalovaných, předmětem bylo vrácení zápůjčky ze dne [datum]. Je nutné zdůraznit, že tehdejší žalovaní se skutečně dostali do prodlení se zaplacením značné částky a tehdejší žalobce tak byl nucen se obrátit na soud. Tímto smírem ze dne [datum], který má z hlediska hmotného práva povahu narovnání, byl původní závazek nahrazen a nadále byli tedy zcela jednoznačně oba žalovaní (nyní žalobci) povinni, zaplatit panu [příjmení] [celé jméno žalovaného] částku 3 950 000 Kč, nic dalšího jejich závazek již poté neobnášel. Náhrada nákladů řízení nebyla přiznána. Dále pak byla předložena listina – potvrzení o bankovním převodu částky 3 950 000 Kč ze dne [datum], tedy na účet Ing. [celé jméno žalovaného]. Se zřetelem na shora citovaný smír tedy došlo k zániku pohledávky a současně s tím tudíž dle § 1376 o.z. došlo k zániku zástavního práva. Pokud jde o vlastnické právo k zástavě, které je předpokladem pro shledání naléhavého právního zájmu na podání určovací žaloby, potom toto vlastnické právo skutečně svědčí dohromady všem žalobcům. Podle tzv. informace o pozemku ze dne [datum] jsou manželé [příjmení] (nyní tedy žalobci c), d)) spoluvlastníky parcely [číslo] když se nyní jedná o [list vlastnictví]. Pokud jde o aktivní legitimaci manželů [příjmení], tito byli a ještě stále jsou spoluvlastníky parc. [číslo] neboť jak vyplývá ze shora uvedeného, převedli pouze vlastnické právo k parcele [číslo] nejprve na [celé jméno žalobce] (právní účinky ke dni [datum]). Následně pak Ing. [celé jméno žalobce] po podání této žaloby převedl vlastnictví k parc. [číslo] na manžele [příjmení], kteří jsou nyní rovněž žalující v tomto řízení. Z tohoto vyplývá aktivní legitimace všech žalobců, neboť jsou vlastníky nemovitostí, ohledně kterých je ve veřejném seznamu dán rozpor mezi stavem evidenčním a stavem právním. Ohledně výzvy žalovanému k součinnosti bylo prokázáno, že zástupce žalobců připravil kvitanci – prohlášení zástavního věřitele, že zástavní právo zaniklo (č.l. 17 p.v.), které spolu s průvodním dopisem z 23. 4. 2021 (č.l. 17) doporučeně zaslal žalovanému. Toto doručení bylo v řízení i učiněno nesporným. K doručení došlo 28. 4. 2021 podle potvrzení České pošty (č.l. 18 p.v.). Tolik ke zjištěnému skutkovému ději. Pokud jde o právní posouzení věci, nesporné bylo, že došlo ke splnění dluhu a že tedy podle § 1376 o.z. došlo k zániku zástavního práva. Toto právo je i nadále zapsáno, jde tedy o závadu váznoucí na zástavě (§ [číslo]). V souladu s § 1379 odst. 2 o.z. proto mají zástavní dlužníci právo podat žádost ke katastrálnímu úřadu o výmaz zástavního práva, museli by však za tím účelem být schopni, prokázat zánik zástavního práva listinou potvrzenou zástavním věřitelem (dále„ krok [číslo]“). Pokud toho nejsou schopni, pak tedy zánik práva (neexistenci) prokazují rozhodnutím soudu („ krok [číslo]“). Pokud jde o námitku žalovaného týkající se v podstatě správnosti formulace žalobního petitu, pak § 1379 odst. 1 vyžaduje, aby vlastník zástavy„ prokázal zánik zástavního práva rozhodnutím soudu“ („ krok č. 2“). Má tedy být zdánlivě žalováno na určení, že zástavní právo zaniklo, avšak dle názoru soudu přijme katastrální úřad i rozsudečný výrok, který zvolili žalobci (že zástavní právo neexistuje). Ten odpovídá dlouholeté ustálené právní praxi například u právních sporů o evidenci nemovitostí. K tomu ostatně viz též tradiční znění § 80 o.s.ř. (žaloba o určení, že tu právo je nebo není), které zákonodárce ponechal při rekodifikaci k 1. 1. 2014 beze změny. Žalobci zřejmě mohli též žalovat o určení, že zástavní právo zaniklo, avšak jde skutečně pouze o formulační otázku. Ani argumentace žalovaného nepostrádá však logiku v tom, že podle všeho by žalobci stejně tak mohli žalovat o nahrazení projevu vůle, tj. soud by svým rozsudkem nahradil právě kvitanci („ krok č. 1“). Také tím by byl naplněn požadavek zákona, který sleduje od 1. 1. 2014 shodný cíl jako sledoval dříve, tj. aby katastrální úřad vykonával v podstatě pouze administrativní činnost a nemusel ve správním řízení zjišťovat, zda došlo k zániku dluhu, potažmo zániku zástavního práva jiným způsobem než zánikem dluhu. V každém případě žalobci nepochybili, když nejprve požádali žalovaného (zástavního věřitele) o vystavení kvitance, která by potvrzovala„ zánik zástavního práva listinou potvrzenou zástavním věřitelem“ („ krok č. 1“). Následně po marném uplynutí přiměřené doby pak byli oprávněni opatřit si rozhodnutí soudu („ krok č. 2“). Žaloba je tudíž důvodná. Z hlediska úspěšnosti žaloby není patrně dokonce ani nezbytné, aby žalobci nejprve podnikli„ krok č. 1“, místo toho mohli rovnou přikročit k podání nynější žaloby („ krok č. 2“), neboť znění hmotněprávního ustanovení tomu nasvědčuje, uvádí obě možnosti vedle sebe. Tato žaloba by byla bez dalšího důvodná, pouze by zde vznikla otázka náhrady nákladů řízení, což je jiná otázka, odlišná od merita věci. Předžalobní upomínku soud posuzoval pro účely náhrady nákladů řízení. Jak již bylo uvedeno, tuto upomínku žalobci formulovali správně tak, že zástavní věřitel jim měl„ potvrdit zánik zástavního práva“ (krok č. 1). Žalovaný nyní v podstatě poukazuje na rozdíl mezi zněním předžalobní upomínky (kde měl žalovaný na žádost potvrdit zánik zástavního práva) a mezi zněním petitu (kde má soud určit nikoliv zánik, nýbrž neexistenci zástavního práva), přičemž však již bylo uvedeno, že jde o rozdíl marginální. Soud tedy učinil následující skutkové a právní závěry. Žalobci písm. a), b) jsou vlastníky parcely [číslo] žalobci písm. c), d), jsou vlastníky parcely [číslo] (kterou původně rovněž vlastnili předchozí žalobci a byla jimi posléze převedena [celé jméno žalobce] a poté žalovaným c), d)). Na nemovitostech je evidováno zástavní právo ve prospěch žalovaného, které již neexistuje. Z toho vyplývá naléhavý zájem na požadovaném určení. Je třeba zdůraznit, že soud má určité pochopení pro postoj žalovaného, který může pociťovat negativně, jestliže v určité fázi zde došlo k prodlení obligačních dlužníků s vrácením značné částky. Nicméně žalobcům, kteří chtějí dosáhnout výmaz právní závady, následně nezbyl k dispozici žádný jiný postup, než požádat svého (již bývalého) věřitele o součinnost ve vztahu ke k.ú., neboť jinou možnost jim zákon nedával. Nelze přehlížet, že s poskytnutím takovéto součinnosti vyslovil věřitel souhlas implicitně již v okamžiku zřízení zástavního práva, jelikož k této součinnosti by byl zcela shodně povinen i v případě, že zápůjčka by byla vrácena řádně a včas. Nejde tedy o situaci, kdy v důsledku předchozího prodlení dlužníků by byl nyní žalobce nucen k úkonům a činnostem, s nimiž původně nepočítal. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Soud jednal dne [datum] navzdory žádosti žalovaného o odrok, neboť zásilka obsahující předvolání byla pro žalovaného uložena 20. 7. 2021 a došlo tedy k jejímu doručení 30. 7. 2021, proto soud 13. 8. 2021 jednal a měl zachovánu lhůtu 10 dnů k přípravě žalovaného na 1. jednání. Dále je soud názoru, že nezkrátil ža