16 C 92/2021-14 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal vrácení úvěru. Žalovaná se nevyjádřila. Se souhlasem účastníků soud podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ) rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevznesli proti takovému postupu soudu žádné námitky. Soud zjistil tento skutkový stav: Žalobce dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] poskytl žalované úvěr 10 000 Kč na účet číslo [bankovní účet]. Byl ujednán tzv. poplatek za čerpání ve výši 2 000 Kč a dále smluvní úrok 20% za každý měsíc (p. m.). Dále bylo ujednáno konkrétní splácení úvěru (každý měsíc měla být splácena vždy nejméně pětina dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího měsíce, nejméně vždy částka 300 Kč). Dále bylo sjednáno, že dojde ke snížení smluvního úroku z částky 20% p.m. na 15% p.a. v případě, že úvěr bude zesplatněn v důsledku prodlení, přičemž dle názoru soudu nemá toto ujednání vliv na níže uvedené úvahy o neplatnosti smlouvy, jelikož smlouva byla stižena neplatností již v okamžiku uzavření. Dále bylo sjednáno, že každý měsíc se úrok stává součástí jistiny (což v důsledku nutně znamená, že skutečná sjednaná roční sazba byla poněkud větší, než prostý součin měsíční sazby 20% a čísla 12, tedy než 240 % p.a.). Pokud jde o právní posouzení věci, podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky. Úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Úroková sazba 20% měsíčně je natolik excesivní, že vede k absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy (nehledě na poplatek ve výši 20% z jistiny (jeho výše byla 2 000 Kč) splatný jednorázově jako tzv. poplatek za čerpání úvěru). Kromě toho soud považuje pro spotřebitele za matoucí ujednání o připisování úroku k jistině, a to v kombinaci s měsíčním údajem o úroku, neboť v obou případech se jedná o ujednání ne zcela obvyklé a nebylo rozumného důvodu toto ujednání do smlouvy, která byla smlouvou formulářovou, zahrnout. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., účinný od 1.1.2014 (tzv. nový občanský zákoník, dále jen o.z.), uvádí v § 2991 odst. 1, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí (mimo jiné) ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Výzvu k zaplacení dal žalobce žalované dne 27. 7. 2021 (doručením žaloby). Splatnost nastala dle názoru soudu 28. 7. 2021. Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobci přijatou částku 10 000 Kč (na„ úvěr“ nic nevrátila). Ve zbytku nezbylo než žalobu zamítnout, kdy k formulaci zamítavého výroku se uvádí, že požadována byla v petitu jednak vyšší částka, a to s dřívějším úrokem z prodlení. Podle § 142 odst. 2 má žalobce právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Toto zahrnuje poplatek 800 Kč, odměnu 3 x 300 Kč, dále 3 paušály po 100 Kč, dále DPH 21% Celkem 2 232 Kč. Z tohoto přísluší 12% jako rozdíl mezi 56% a 44%, kde 56% je úspěšnost žalobce v tomto řízení.