17 C 137/2021-29 — Okresní soud Plzeň-město

1 Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení v zákonné výši. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel [datum] smlouvu o výpůjčce, jejímž předmětem bylo výčepní zařízení žalobce. V souladu s rámcovou smlouvou žalobce požadoval vrácení předmětu výpůjčky a žalovaný tak byl povinen do 30 dnů od výzvy k vrácení předmětu výpůjčky předmět výpůjčky vrátit. Do podání žaloby však tak neučinil. Jestliže se žalovaný dostal do prodlení s vrácením předmětu výpůjčky déle než 30 dnů, vznikla mu podle smlouvy povinnost zaplatit smluvní pokutu v žalované výši. 2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, listiny mu byly doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) na adresu dle Centrální evidence obyvatel. 3 Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Strany uzavřely rámcovou smlouvu ze dne [datum], jejíž součástí byly obchodní podmínky, v nichž se strany dohodly na tom, že žalovaný si vypůjčí výčepní zařízení od žalobce, které byl žalovaný povinen vrátit nejpozději do 30 dnů od výzvy žalobce, a je-li žalovaný v prodlení delším než 30 dnů s vrácením předmětu výpůjčky, zavázal se zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí tvořících konkrétní předmět výpůjčky, přičemž hodnotou těchto věcí se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota uvedená na dodacím listě. Žalobce zaslal žalovanému výpověď rámcové smlouvy o výpůjčce a vyzval žalovaného, aby předmět výpůjčky vrátil, dopisem ze dne [datum]. Podle dodacího listu a výdejové karty činila hodnota nevráceného předmětu výpůjčky [částka]. 4 Podle § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného v době uzavření smlouvy, sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. 5 Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Strany se platně dohodly na povinnosti žalovaného zaplatit žalobci smluvní pokutu v žalované výši pro případ, že mu na základě výzvy nevrátí předmět výpůjčky. Jelikož si žalovaný svou povinnost ze smlouvy vrátit výčepní zařízení nesplnil, vznikla mu povinnost zaplatit žalobci i žalovanou smluvní pokutu. A protože ani tu neuhradil, byla mu povinnost k úhradě uložena ve výroku I. tohoto rozsudku, a to spolu s úrokem z prodlení z žalované částky v zákonné výši v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného v době prodlení žalovaného ve znění § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a spolu s paušální náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] podle § 3 zmíněného nařízení vlády. Lhůta k plnění byla standardně stanovena v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. 6 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobci náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byl ve věci zcela úspěšný. O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, byla nálezem Ústavního soudu ke dni [datum], lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby po [částka] (kvalifikovaná výzva k plnění, příprava a převzetí věci a sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem [částka]. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupce žalobce.