17 C 368/2020-77 — Okresní soud Plzeň-město

1. [právnická osoba] (dříve vystupující pod názvem [právnická osoba]) se žalobou podanou 13. 3. 2019 původně domáhala po žalovaných zaplacení částky 478 750,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši od 16. 2. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanými smlouvu o úvěru dne 21. 6. 2014, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu 700 000 Kč. Žalovaní čerpali úvěr 23. 6. 2014 a zavázali se úvěr zaplatit v 96 splátkách po 14 104,82 Kč počínaje 20. 7. 2014. Strany si sjednaly úrok z úvěru 18,70 % ročně. Součástí smlouvy byl pak sazebník poplatků, produktové a všeobecné podmínky žalobkyně. V souladu s odst. 13 a 14 produktových podmínek žalobkyně prohlásila úvěr za splatný, jestliže se dlužníci dostali do prodlení se splácením a neplnili tak své smluvní povinnosti. Žalobkyně dopisem ze dne 17. 10. 2016 žalovaným oznámila, že pohledávka vzniklá ze smlouvy o úvěru je okamžitě splatná. Žalovaní na svou pohledávku zaplatili celkem 12 000 Kč. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny 478 750,79 Kč a úroku z prodlení z této částky v zákonné výši od 16. 2. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaní uvedli, že sice uzavřeli s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které obdrželi 700 000 Kč, ale nesouhlasí s výší nároku, kdy jednorázově uhradili 350 000 Kč a dále pravidelně splácí od 10. 9. 2018 měsíčně částku 5 000 Kč a od února 2019 hradí měsíčně 7 000 Kč. Snažili se dohodnout s žalobkyní splátkový kalendář, ale to jim nebylo umožněno. Žádají, aby jim dluh byl umožněn splácet ve formě měsíčních splátek po 7 000 Kč, neboť platit více není v jejich silách. 3. Žalobkyně vzala následně žalobu částečně zpět ohledně jistiny ve výši 31 706,29 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 24 293,71 Kč za dobu od 16. 2. 2019 do 10. 10. 2019, přičemž částka 7 000 Kč byla podle přiloženého dokladu o zaplacení předloženým žalovanými jako součást odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, zaplacena ještě před podáním žaloby, a to 7. 3. 2019. Řízení proto bylo v rozsahu zpětvzetí částečně zastaveno v souladu s ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v samostatném usnesení. K žalovanými navrhované výši splátek po 7 000 Kč žalobkyně uvedla, že s takovou výši nesouhlasí, jak již byli jejím prostřednictvím žalovaní telefonicky informováni. Vzhledem k původní výši měsíčních splátek po 14 104,82 Kč navrhuje měsíční splátku ve výši 21 000 Kč tak, aby byl dluh splacen do dvou let. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaní dne 21. 6. 2014 uzavřeli s žalobkyní smlouvu o úvěru s výší úvěru 700 000 Kč se sjednaným úrokem 18,70 % ročně a 96 měsíčními splátkami ve výši 14 104,82 Kč. Zároveň se strany dohodly na základě smlouvy na pojištění ve výši 621 Kč měsíčně na pojištění úvěru. Jak vyplývá z výpisu o čerpání, žalovaní 23. 6. 2014 čerpali úvěr 700 000 Kč. Podle výpisu z účtu ke dni 9. 11. 2018 dlužili na jistině 485 822,82 Kč a na úrocích z prodlení 428,20 Kč. Podle článku 13 produktových podmínek byla žalobkyně oprávněna prohlásit závazek žalovaných za ihned splatným v případě, že se klienti ocitnou v prodlení se splněním pohledávky. Oznámení o zesplatnění úvěru zaslala žalobkyně žalovaným dopisy ze dne 17. října 2016. 5. Soud po provedeném právním hodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Žalovaní uzavřeli s žalobkyní platně smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), a žalovaní porušili své povinnosti zakotvené nejen ve smlouvě, ale i v § 2399 odst. 1 OZ, když přestali úvěr splácet. Soud žalobě vyhověl a uložil jim dlužnou částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1971 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného ke dni prodlení žalovaných ve spojení s § 2 vyhl. č. 351/2013 Sb., a s ohledem na jejich sociální situaci jim umožnil, aby dluh zaplatili ve splátkách dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Žalovaní žádali o splátky ve výši 7 000 Kč, žalobkyně jen se splátky ve výši 21 000 Kč. Soud stanovil splátky ve výši 10 000 Kč, které by měly být žalobkyni zajistit splacení dlužná částky v horizontu přibližně 4 let, což se soudu jeví jako nejzazší doba daná ve prospěch žalovaných s přihlédnutím k tomu, že úvěr měl být původně splacen v roce 2022 a dojde tak o prodloužení jeho splatnosti o 3 roky. Vzhledem k tomu, že žalovaní porušili své smluvní povinnosti, nelze je neomezeně chránit a poskytnout jim pro splácení delší prostor. na druhou stranu soud věří, že pohledem žalobkyně nízká výše splátek nebude pro ni likvidační a přispěje k tomu, aby žalovaní uhradily dluh celý. V případě, že by bylo vyhověno požadavku žalobkyně, existuje určitá míra rizika, že žalovaní by kvůli nemožnosti splácet své dluhy skončili v insolvenci, v níž jen nepatrná část věřitelů se domůže plného uspokojení svých pohledávek. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.), podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož její neúspěch byl poměrně nepatrný (částka 7 000 Kč zaplacená žalovanými před podáním žaloby). O odměně advokáta bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7.5.2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokáta za čtyři úkony právní služby po 10 220 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzva a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 17. 10. 2019) v souladu s § 7 bodu 6 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za čtyři zmíněné úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21% z obou zmíněných částek, zaplaceným soudním poplatkem ve výši 19 151 Kč, celkem 70 067,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou žalovaní povinni náklady zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.