20 C 249/2021-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 7.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 17 033,26 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 17 033,26 Kč za období od 6. 12. 2019 do 15. 1. 2021 v celkové výši 1 925,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 17 033,26 Kč za období od 6. 12. 2019 do 15. 1. 2021 v sazbě 19,12 % ročně v celkové výši 3 681,95 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z žalované jistiny 17 033,26 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem 19,12 % ročně z téže částky za totéž období. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 11. 10. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 16 000 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,4 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a částku za hotovostní inkaso ve výši 8 000 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 60 týdenních splátek po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 5. 12. 2019. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, poslední splátku uhradila dne 4. 4. 2019. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 17 033,26 Kč a na dlužném poplatku částku 4 866,74 Kč Celkem žalovaná na pohledávku zaplatila částku 14 100 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 11. 10. 2018 smlouva o spotřebitelském úvěru částky 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 16 000 Kč představující úrok ve výši 4 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, a to formou pravidelných týdenních splátek po 600 Kč RPSN činila 206,15 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 60 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 32,15 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 14 100 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč hradit dále poplatky ve výši 16 000 Kč. Poplatek byl ve smlouvě o zápůjčce rozdělen na více částí, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně nikdy s žalovanou smlouvu neuzavřel. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění tohoto poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně. Jde o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy podle soudu poplatek v celkové výši 16 000 Kč nepředstavuje nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 69 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v říjnu 2018 činila 10,12 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry [název soudu] uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. 6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalované ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak obohatila o částku 5 900 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 20 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 14 100 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 5 900 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce k vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 25. 2. 2021 a do 10 dne od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 7. 3. 2021. Jelikož tak neučinila, dostal se od 8. 3. 2021 do prodlení s plněním svého závazku. Dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. proto byl přiznán úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy. 7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 8. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.