20 C 281/2021-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 30. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 15 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 15 000 Kč za období od 27. 6. 2020 do 15. 1. 2021 v celkové výši 845,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem z žalované jistiny 15 000 Kč za období od 27. 6. 2020 do 15. 1. 2021 v sazbě 18,87 % ročně v celkové výši 1 596,09 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z žalované jistiny 15 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem 18,87 % ročně z téže částky za totéž období. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne 16. 8. 2019 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaná zavázala uhradit taktéž částku 9 975 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 475 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a částku za hotovostní inkaso ve výši 4 500 Kč. Vše se zavázala uhradit formou 45 týdenních splátek po 555 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 26. 6. 2020. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 22. 8. 2019. Předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 15 000 Kč a na dlužném poplatku částku 8 865 Kč Celkem žalovaná na pohledávku zaplatila částku 1 100 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 2. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 16. 8. 2019 smlouva o úvěru částky 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek 9 975 Kč představující úrok ve výši 2 475 Kč, poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 500 Kč, a to formou 45 pravidelných týdenních splátek po 555 Kč RPSN činila 254,04 %. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky. V případě sjednání úhrady formou 45 týdenních splátek byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 35,53 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradila celkem částku 1 100 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 4. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na smlouvu je nutno pohlížet jako na neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 9 975 Kč. Poplatek byl sice ve smlouvě o úvěru rozdělen na více část (úrok, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso splátek) současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobkyně je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů a je zřejmé, že bez odpovídajícího úroku by právní předchůdce žalobkyně s žalovanou smlouvu neuzavřela. Dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by to však odráželo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany předchůdce žalobkyně. Z pohledu soudu se jedná o sofistikované, ale ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek v celkové výši 9 975 Kč nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 76,84 % a jedná se tak dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Průměrná, tedy obvyklá úroková sazba poskytovaná bankami na obdobné úvěry v říjnu 2019 činila 18,87 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalovaného, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry [název soudu] uvedené v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. 5. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté částky s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 13 900 Kč, když poskytnutá zápůjčka činila 15 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 1 100 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 13 900 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce vrácení finančních prostředků - oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 25. 2. 2021 a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 7. 3. 2021. Jelikož tak neučinila, dostal se od 8. 3. 2021 do prodlení s plněním svého závazku. Úrok z prodlení byl stanoven dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nař. vlády č. 531/2013 Sb. ke dni 8. 3. 2021. Co do zbytku soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, když ostatní žalobou uplatněné nároky vycházely z neplatné smlouvy. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 101,29 Kč. Úspěch žalobkyně činí 74,45 % a úspěch žalované činí 25,55 % předmětu řízení. Příslušenství bylo přitom pro účely zjištění poměru úspěchu vypočteno ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyni tedy náleží náhrada 48,90 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 7. O veškerých lhůtách plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.