20 C 44/2021-131 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 2. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným společnou a nerozdílnou povinnost zaplatit jí částku 1 366 429,34 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne 15. 9. 2005 se žalovaná č. 1 zavázala v případě překlenovacího úvěru splácet úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách až do přidělení cílové částky, a po přidělení cílové částky v měsíčních splátkách splácet jistinu úvěru a úroky až do úplného splacení ve sjednané výši. Spolu s žalovanou č. 1 uzavřel smlouvu o úvěru ze stavebního spoření jako spoludlužník i žalovaný č. 2. Na základě uvedené úvěrové smlouvy a dle písemného pokynu žalované č. 1 žalobkyně poskytla v září 2005 a květnu 2006 celkovou částku 2 000 000 Kč se shora uvedeného úvěru, čímž byl přislíbený úvěr zcela vyčerpán. Nejpozději k 25. dni v měsíci následujícím po datu výplaty mělo být započato se splácením jednotlivých splátek dle uzavřené smlouvy, svůj závazek však žalovaní porušili a dlužné částky ani přes výzvy žalobce neuhradili. Přestože žalovaní byli opakovaně upomínáni k úhradě dluhu vyplývajícího z výše uvedené úvěrové smlouvy, dlužné splátky uhrazeny nebyly, a proto žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy v souladu s článkem 6 odst. 3 Všeobecných úvěrových podmínek, které byly nedílnou součástí uzavřené smlouvy o úvěru. Ke dni odstoupení, tj. k datu 31. 7. 2020, činila dlužná částka 1 366 429,34 Kč. K datu 31. 1. 20201 činila dlužná částka 1 447 346,94 Kč a sestávala z jistiny ve výši 1 366 429,34 Kč, úroků z úvěru ve výši 32 725,98 Kč, úroků z prodlení ve výši 48 166,62 Kč a dále úroků z prodlení v zákonné výši jdoucích od 1. 2. 2021 do zaplacení z dlužné jistiny, jakož i úroků z úvěru ve výši 4,79 % jdoucích rovněž od 1. 2. 2021 do zaplacení. Dlužnou částku žalovaní žalobci dosud ani částečně neuhradili. 2. V důsledku zjištění úpadku první žalované usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], bylo řízení vůči první žalované ze zákona dne 3. 5. 2021 přerušeno. V řízení vůči první žalované nelze podle § 140a zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, pokračovat po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Rozhodnou skutečností pro posouzení, zda se v projednávaném případě kumulace účastníků na jedné straně sporu jedná o společenství nerozlučné, nebo samostatné a tudíž, zda lze v řízení pokračovat proti druhému žalovanému, je hmotněprávní povaha předmětu řízení. V projednávané věci je uplatněn nárok z titulu smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne 15. 9. 2005. Solidarita spoludlužníků z takové smlouvy, která je dána ust. § 293 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, umožňuje, aby byl každý ze solidárně zavázaných dlužníků žalován samostatně, a to dokonce i současně podanými žalobami. Žaloba pouze proti jednomu ze solidárně zavázaných obecně nedostatkem pasivní věcné legitimace netrpí. Z tohoto hlediska tedy vykazuje společenství více solidárně zavázaných dlužníků znaky samostatného společenství, a proto se přerušení řízení nedotýká druhého žalovaného. Soud proto nadále pokračoval v řízení proti druhému žalovanému a následně po projednání věci vydal ve vztahu k druhému žalovanému tento částečný rozsudek. 3. Druhý žalovaný k žalobě uvedl, že překlenovací úvěr ze stavebního spoření podepsal jako spoludlužník po svatbě s první žalovanou z nátlaku první žalované a její matky. Sám z úvěru neprofitoval ani korunou, veškeré finance šli na rekonstrukci nemovitosti ve vlastnictví první žalované. S žalobou nesouhlasil a uvedl, že věc by měla být řešena prodejem nemovitosti, jež je zástavou žalované pohledávky. 4. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne 15. 9. 2005 soud zjistil, že žalovaná č. 1 se zavázala v případě překlenovacího úvěru splácet úroky z úvěru v pravidelných měsíčních splátkách až do přidělení cílové částky sjednané na 2 000 000 Kč s úrokovou sazbou 4,7 % ročně, a po přidělení cílové částky v měsíčních splátkách po 12 000 Kč splácet jistinu úvěru a úroky až do úplného splacení ve sjednané výši. V odstavci I. smlouvy bylo ujednáno, že žalobkyně může po šesti letech od data uzavření smlouvy jednostranně změnit výši úrokové sazby. Spolu s žalovanou č. 1 uzavřel smlouvu o úvěru ze stavebního spoření jako spoludlužník i žalovaný č. 2. Z žádostí o výplatu ze dne 15. 2005 a 30. 3. 2006, výpisů z účtu a dále z potvrzení žalobkyně o výplatě z překlenovacího úvěru ze dne 23. 9. 2005 a 2. 5. 2006 soud zjistil, že první žalované byla poskytnuta částka 2 000 000 Kč. Použití peněz na bytové účely bylo první žalovanou doloženo daňovými doklady. Z výzev k úhradě dlužných splátek ze dne 3. 6. 2020 a 1. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaní byli vyzváni k doplacení dlužných splátek do 31. 7. 2020 s tím, že nebude-li do tohoto data dluh dorovnán, odstupuje žalobkyně od úvěrové smlouvy v souladu s čl. 6 odst. 3 Všeobecných úvěrových podmínek a z důvodu podstatného porušení smluvních podmínek. První žalovaná si výzvu s odstoupením převzala dne 22. 5. 2020 (dodejka na č.l. 44 spisu) a do sféry dispozice druhého žalovaného se dostala nejpozději dne 9. 6. 2020 (dodejka na č.l. 10 p.v. spisu). Z výpisů z účtu za období od roku 2005 do 31. 12. 2020 a stavu pohledávky k 31. 1. 2021 zjistil, že ke dni 31. 7. 2020 činila dluh na úvěrovém účtu ke smlouvě [číslo] částku 1 366 429,34 Kč a dlužný poplatek činil 25 Kč a úroková sazba k tomuto datu činila 4,79 % ročně. Za období od 1. 8. 2020 do 31. 1. 2021 činil úrok z úvěru 32 725,98 Kč a úrok z prodlení 48 166,62 Kč. <i>5. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).</i> <i>6. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni 31. 12. 2013, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi žalobkyní jako věřitelem, první žalovanou a druhým žalovaným jako spoludlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, která podléhá režimu tohoto zákona podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovaným úvěr v celkové výši 2 000 000 Kč. Povinnost obou žalovaných vrátit poskytnuté finanční prostředky, včetně sjednaného úroku a poplatků, pak vyplývá z ustanovení § 499 ve spojení s ustanovením § 502 až 504 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. S ohledem na skutečnost, že žalovaní úvěr nehradili řádně a včas, žalobkyně ke dni 31. 7. 2020 od úvěru odstoupila a vyzvala žalované k okamžité úhradě. Ke dni 31. 1. 2021 pak činila celková dlužná pohledávka 1 447 346,94 Kč a sestávala z nesplacené jistiny ve výši 1 366 429,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 32 725,98 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 48 166,62 Kč a neuhrazeného poplatku ve výši 25 Kč. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil druhému žalovanému dlužnou jistinu včetně poplatků a sjednaného úroku zaplatit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, ve spojení s ustanovením § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jehož požadovaná výše nepřesahuje výši určenou v ustanovení § 1 Nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako tříměsíční v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. Žalovanému je tím poskytnut určitý časový prostor k vyřešení nastalé tíživé finanční situace a současně je dán prostor pro možnou úhradu uvedené částky v rámci insolvenčního řízení první žalované. Zároveň nelze předpokládat, že by prodloužení lhůty splatnosti přivodilo žalobkyni zásadnější ekonomické komplikace. 8. Pokud jde o námitku žalovaného, že smlouvu o překlenovacím