28 C 3/2021-40 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 16. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 2 959 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo sjednání pojistného produktu Povinné ručení a havarijní pojištění vztahující se k vozidlu tovární značky VOLKSWAGEN, [registrační značka]. Žalovaný se zavázal hradit sjednané pojistné, které bylo stanoveno na částku 7 263 Kč s roční splatností a počátek pojištění byl stanoven ke dni 8. 12. 2017. Žalobkyně upravila výši sjednaného pojistného na částku 7 763 Kč od 8. 12. 2018. Žalovaný však pojistné splatné dne 8. 12. 2018 neuhradil a to ani poté, co byl ze strany žalobkyně k jeho uhrazení opakovaně upomínán. Předmětná pojistná smlouva byla následkem prodlení žalovaného ukončena ke dni 11. 4. 2019 a za období od 8. 12. 2018 do 11. 4. 2019, kdy došlo k zániku pojistné smlouvy, činí dlužné pojistné částku 2 659 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhrazení částky 300 Kč představující administrativní poplatek za odeslání oznámení o zániku pojistné smlouvy, který je v souladu se Sazebníkem poplatků žalobkyně. 2. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 22. 1. 2021 vzala žalobkyně žalobu co do poplatku ve výši 300 Kč zpět. 3. Usnesením ze dne 17. 2. 2021 bylo řízení co do této částky zastaveno, usnesení nabylo právní moci dne 12. 3. 2021. 4. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 18. 3. 2021 sdělila žalobkyně, že dne 26. 2. 2021 uhradil žalovaný žalobkyni částku ve výši 2 959 Kč s tím, že částka 2 695 Kč byla zaúčtována na úhradu jistiny, zbylou částku považuje žalobkyně za zálohu na úhradu zákonných úroků z prodlení. 5. Usnesením ze dne 16. 9. 2021 bylo řízení co do jistiny ve výši 2 659 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 300 Kč zastaveno. 6. Předmětem řízení zůstala neuhrazená část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 237 Kč. 7. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak. 8. V daném případě soud dospěl k závěru, že žaloby byla s přihlédnutím k částečným zpětvzetím žaloby podána důvodně. Žalobkyně během řízení vzala zpět požadavek na uhrazení částky 300 Kč představující poplatek za odeslání upomínky s tím, že následně vzala žalobu co do částky 2 959 Kč zpět z důvodu, že žalovaný po podání žaloby tuto částku žalobkyni uhradil. Zbývající požadavek žalobkyně co do kapitalizovaného zákonného úroku tak soud shledal zcela důvodným s poukazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku, když tím, že žalovaný řádně a včas nehradil, dostal se do prodlení. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., když se soudem nebyly shledány žádné důvody pro to, aby byla stanovena lhůta delší.