30 C 225/2021-47 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 7. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobkyni byt specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že je výlučným vlastníkem nemovité věci – bytu [číslo] v budově [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k. ú. [obec], vše zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Dne 28. 1. 2021 pak uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o ubytování v Krizovém a sociálním centru [obec] na dobu určitou, a to od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020, na jejímž základě pak byla žalovanému svěřena do užívání shora uvedená bytová jednotka. Žalovaný pak dlouhodobě nehradil nájemné a zároveň po skončení ubytování předmětný byt nevyklidil a vyklizený nepředal žalobkyni. Žalobkyně si je vědoma ztížených životních podmínek osob ohrožených sociálním vyloučením, nicméně nemá jiný způsob, než se domáhat svého práva na základě žaloby. Žalovaný i přes předžalobní výzvu žalobkyně předmětnou bytovou jednotku dosud nevyklidil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo, že vlastníkem shora uvedené bytové jednotky je [anonymizováno] charita [obec], se sídlem v [obec], [anonymizována dvě slova], [IČO]. Na základě smlouvy o výpůjčce nemovitosti ze dne 30. 12. 2011 pak byla předmětná bytová jednotka jako předmět výpůjčky vypůjčena žalobkyni. Žalobkyně následně dne 28. 1. 2020 uzavřela s žalovaným smlouvu o ubytování, jejímž předmětem byla shora uvedené bytová jednotka, a to na dobu určitou s účinností od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020. Z uznání závazku dlužníka dále vyplynulo, že žalovaný uznal dluh v souvislosti s užíváním shora uvedené bytové jednotky co do důvodu a výše v celkové částce 21 059 Kč. 5. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalovaného vyzván, aby jí vydal. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobkyně v rámci důkazního řízení prokázala, že je jako vypůjčitel oprávněna užívat shora uvedenou bytovou jednotku. Ohledně této pak s žalovaným uzavřela smlouvu o ubytování, a to na dobu určitou, a to s účinností od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020. S ohledem na skutečnost, že žalovaný předmětnou bytovou jednotku v současné době užívá bez právního důvodu, a tuto i přes výzvu žalobkyně nevyklidil, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému předmětnou bytovou jednotku v souladu s ustanovením § 1040 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, vyklidit a vyklizenou předat žalobkyni. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako patnáctidenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, a náhrady hotových výdajů v paušální výši určené dle ustanovení § 1 ve spojení s ustanovením § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové částce 600 Kč, a to za podání návrhu ve věci samé a zaslání předžalobní upomínky. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 5 600 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.