31 C 273/2020-77 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 9. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by se změnil rozsudek Okresního soudu Plzeň – jih pod č. j. [číslo jednací] ze 17. 9. 2015 tak, aby vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému počínaje dnem 31. 8. 2017 byla zrušena. Žaloba je odůvodněna tím, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 17. 9. 2015 pod č. j. [číslo jednací] byl tehdy nezletilý žalovaný svěřen do výchovy a výživy otce a matce (žalobkyni) byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 2 700 Kč měsíčně se splatností ke každému 25. dni v měsíci předem k rukám otce. Žalovaný dovršil zletilosti 18. 9. 2016, zdržuje se trvale v SRN, kde chodil rovněž do školy a vzdělával se v Berufsschule Erding, a to od 1. 9. 2015 do 31. 8. 2017 jako odborná síla v pohostinství. Žalobkyně uvedla, že neví, kde žalovaný bydlí. Rovněž uvedla, že se dozvěděla o tom, že žalovaný pracuje. Pravděpodobně má tedy vlastní příjem, a proto matka (žalobkyně) přestala od srpna 2017 výživné hradit. Žalovaný dle údajů získaných matkou prostřednictvím internetu pracuje pro společnost 360 Grad Sportshop, Buchenstrasse 6b, Unterschleißheim/Lohhof, když majitelem této společnosti je uveden [jméno] [příjmení]. Žalovaný podal návrh na exekuci, kdy exekutor podal návrh na srážky ze mzdy u žalobkyně zaměstnavatele, a to u Ministerstva obrany ČR. Exekuce je vedena pod č. j. [spisová značka], a touto exekucí je pověřen [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 5. Dluh byl pak vyčíslen na částku 160 776,80 Kč, když 97 200 bylo dlužné výživné do 30. 6. 2020 a zbývající částka představuje náklady exekutora, jeho odměnu a náklady právního zastoupení oprávněného. Dále je pak exekuce vedena i na běžné výživné, a to od 1. 7. 2020 doposud v částce 2 700 Kč měsíčně. Žalobkyně tedy výživné do 30. 6. 2020 zaplatila, zaplatila rovněž částku sníženou o polovinu odměny exekutora. Žalobkyně uvedla, že dokud nebude zrušen exekuční titul, bude i zaplacení běžného výživného sráženo prostřednictvím exekuce. Žalobkyně uvedla, že má za to, že žalovaný je schopen sám se živit, a to nejpozději od 1. 9. 2017, když v srpnu 2017 ukončil své vzdělání. Navrhla tedy zrušení vyživovací povinnosti, a to od 31. 8. 2017. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil svým podáním ze dne 2. 12. 2020 tak, že navrhl zamítnutí rozsudku, kdy uvedl, že jeho vzdělání není dokončené, je ve studiu a na výživné od žalobkyně má plný nárok. Školu bude navštěvovat až do srpna 2020. Po obdržení certifikátu pak bude jako kvalifikovaný pracovník zaměstnán. Do té doby pak nemůže být nárok žalobkyně na zrušení vyživovací povinnosti důvodný. 3. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. 4. Z rozsudku Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 17. 9. 2015 pod č. j. [číslo jednací] má soud za prokázané, že byla schválena dohoda rodičů žalovaného, tehdy nezletilého tak, že tento byl svěřen do výchovy a výživy s účinností od 1. 4. 2015 otci a matce, tedy žalobkyni byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 2 700 Kč měsíčně od 1. 5. 2015 se splatností do každého 25. dne v měsíci předem k rukám otce. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 9. 10. 2015. 5. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ze dne 8. 9. 2020 pod č. j. [číslo jednací] má soud za prokázané, že na základě usnesení o nařízení exekuce vydaného Okresním soudem Plzeň – jih dne 29. 7. 2020 pod č. j. 19 EXE 1203/2020-13 byla nařízena exekuce pro zaplacení dlužného výživného na základě rozsudku č. j. [číslo jednací] vydaného Okresním soudem Plzeň – jih dne 17. 9. 2015. Tímto příkazem k úhradě nákladů exekuce byla vyčíslena odměna soudního exekutora celkem v částce 25 639,90 Kč, náklady oprávněného v částce 6 897 Kč, jistina dlužné částky pak byla 97 200 Kč s úrokem ve výši 8 100 Kč, celkem tedy 105 300 Kč. Z tohoto příkazu má soud za prokázané, že dlužné výživné bylo uhrazeno. 6. Ze sdělení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 9. 9. 2020 má soud za prokázané, že dlužné a běžné výživné k srpnu 2020 bylo ze strany žalované uhrazeno. 7. Z přepisu SMS zpráv mezi žalovaným a babičkou (matkou žalobkyně) má soud za zjištěné, že se žalovaný dotazoval na své úspory v České republice. Dále pak uvedl, že by potřeboval nějaké peníze, neboť mu otec bere platební kartu k jeho vlastnímu účtu. 8. Ze smlouvy o vzdělání na středním odborném učilišti ze dne 5. 8. 2015 má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi výučním podnikem Allresto Flughafen München a žalovaným, když na základě této smlouvy o vzdělání na středním odborném učilišti, se zaměřením odborná síla v pohostinství, se mělo žalovanému dostat vzdělání v období od 1. 9. 2015 do 31. 8. 2017. Odměna byla sjednána za první rok učení 712 Euro měsíčně, ve druhém roce učení 795 Euro měsíčně. Pravidelná doba vyučení představovala 8 hodin denně a 40 hodin týdně. Rovněž byla sjednána dohoda o čerpání dovolené. 9. Z potvrzení o zápisu ze dne 15. 8. 2015 má soud za prokázané, že toto potvrzení vydala IHK München Oberbayern a tato společnost potvrzovala, že žalovaný měl v době od 1. 9. 2015 do 31. 8. 2017 uzavřenou smlouvu o vzdělání na středním odborném učilišti pro povolání odborná síla v pohostinství ve výučním podniku Allresto Flughafen München. 10. Z prohlášení společnosti A Flughafen München ze dne 15. 7. 2016 má soud za zjištěné, že vzdělávání žalovaného trvalo od 1. 9. 2015 a bylo ukončeno ke dni 15. 7. 2016, když toto bylo mezi účastníky učiněno nesporným. 11. Z pracovně vzdělávací smlouvy má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 19. 8. 2019 mezi vzdělávacím podnikem společností 360 Grand Sportshop a žalovaným, když na základě této smlouvy se mělo žalovanému dostat vzdělání v oboru obchodník, prodavač v maloobchodě se zaměřením na maloobchod se sportovním zbožím. Vzdělání pak mělo započít 1. 9. 2019 a ukončeno má být 31. 8. 2022. Na základě této smlouvy se pak společnost 360 Grad Sportshop zavázala vyplácet žákovi, tedy žalovanému v prvním roce výuky 633 Euro měsíčně, ve druhém roce 702 Euro měsíčně a ve třetím či čtvrtém roce vzdělání 803 Euro měsíčně. Dále byla sjednána doba vzdělání v rozsahu 8 hodin denně, týdně 40 hodin s tím, že byl sjednán rovněž nárok na dovolenou. 12. Ze školního potvrzení o částečné výuce ze dne 12. 5. 2020 má soud za zjištěné, že žalovaný navštěvoval v roce 2019 2020 třídu 1 NSL 11, když jeho vzdělání začalo 1. 9. 2019, bude ukončeno do 31. 8. 2020, když v tomto čase se bude konat 15 vyučovacích hodin, vždy v rozsahu 1,5 vyučovací hodina týdně. Z účastnické výpovědi žalovaného má soud za zjištěné, že tato výuka probíhala v rámci pracovní doby u společnosti G Sportshop. 13. Z potvrzení o uzavření pracovně vzdělávací smlouvy ze dne 30. 11. 2020 má soud za zjištěné, že společnost IHK Mü und Oberbayern potvrdila uzavření této smlouvy žalovaným, kdy tato měla být uzavřena od 19. 2019 do 31. 8. 2022. 14. Z účastnické výpovědi žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný žije ve Spolkové republice Německo, na základě smlouvy o vzdělání ze dne 5. 8. 2015 zahájil svoji přípravu na budoucí povolání v oboru odborná síla v pohostinství, když toto vzdělání mělo probíhat od 1. 9. 2015 do 31. 8. 2017, toto vzdělání však bylo ukončeno předčasně, a to ke dni 15. 7. 2016. Od 16. 7. 2016 do 31. 8. 2019 byl pak žalovaný evidován v SRN na úřadu práce, kde mu byly vypláceny dávky, resp. tyto dávky byly vypláceny otci žalovaného a to v částce 500 – 650 EUR měsíčně, dále otec pobíral nějaké další dávky na bydlení žalovaného, žalovaný však nevěděl v jaké výši. V této době žalovaný bydlel ve společné domácnosti s otcem, na domácnost mu ničeho nepřispíval, otec mu dával drobné kapesné. Od 1. 9. 2019 pak pracuje ve společnosti 360 Grand Sportshop, kdy uvedl, že práce ho baví a pobírá od zaměstnavatele částky uvedené ve smlouvě a zároveň si doplňuje vzdělání v rozsahu 1,5 hodiny týdně, což je podmínkou dané smlouvy, kdy tento čas vzdělání je zařazen do jeho pracovní doby. Od ledna 2020 pak bydlí ve společné domácnosti se svoji přítelkyní, v jejím bytě, přispívá jí měsíčně částkou 100- 250 EUR. 15. Soud ve věci již neprováděl výslech účastnickou výpovědí žalobkyně, neboť má za to, že skutkový stav byl dostatečně objasněn tak, aby ve věci mohlo být soudem rozhodnuto. 16. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 17. Při ústním jednání, které se konalo dne 17. 9. 2021, žalobkyně vzala svůj návrh na zrušení vyživovací povinnosti za období od 31. 8. 2017 do 30. 8. 2019 zpět. 18. Podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. 19. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby pak soud