34 C 101/2021-34 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 873 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že dne 7. 1. 2013 uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení, v níž si se žalovaným sjednala podmínky, za kterých s ním bude uzavírat realizační smlouvy o výpůjčce, na základě kterých žalovanému vznikne právo na bezplatné užívání věcí ve vlastnictví žalobkyně, konkrétně výčepního zařízení a příslušenství k čepování piva a které byl povinen vrátit žalobkyni do 30 dnů ode dne její výzvy, jinak zaplatí smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech komponentů tvořících předmět výpůjčky podle hodnoty uvedené na dodacím listě. Žalovaný podle dodacího listu [číslo] si vypůjčil od žalobkyně komponenty výčepního zařízení popsané ve 3. odstavci tohoto rozsudku v celkové hodnotě 38 673 Kč a žalobkyně ho dne 11. 1. 2019 vyzvala k jejich vrácení do 30 dnů. Jelikož žalovaný předmět výpůjčky ve sjednané lhůtě nevrátil, vyzvala dne 19. 8. 2019 žalobkyně žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 38 673 Kč a společně s výzvou mu zaslala daňový doklad splatný 3. 9. 2019. Protože žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil a nereagoval ani na předžalobní výzvu, domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 38 673 Kč s úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti zmíněné faktury a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný se dne 7. 1. 2013 při výkonu své podnikatelské činnosti dohodli na podmínkách, za nichž budou uzavírat smlouvy o výpůjčce, na základě kterých vznikne žalovanému právo na bezplatné užívání výčepního zařízení a dalšího příslušenství souvisejícího s čepováním piva ve vlastnictví žalobkyně. Strany si sjednaly, že dokladem prokazujícím uzavření konkrétní smlouvy o výpůjčce bude dodací list potvrzený žalovaným. Na příslušném dodacím listu musí být uvedena hodnota předmětu výpůjčky ke dni uzavření realizační smlouvy o výpůjčce. Žalovaný byl oprávněn používat výčepní zařízení s příslušenstvím po neurčitou dobu, byl však povinen vrátit jej do 30 dnů od výzvy žalobkyně ve stavu odpovídajícím době užívání předmětu výpůjčky. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením předmětu výpůjčky delším 30 dnů bylo sjednáno, že žalovaný bude povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech komponentů tvořících předmět výpůjčky, s jejichž vrácením je žalovaný v prodlení, kdy hodnotou těchto věcí se rozumí hodnota uvedená na dodacím listě. Smluvní pokuta se měla stát splatnou uplynutím lhůty k vrácení předmětu výpůjčky. V dodacím listu - výdejové kartě výčepního zařízení [číslo] si účastníci potvrdili, že se dohodli na tom, že žalovaný bude moci bezplatně užívat tyto komponenty výčepního zařízení: malý chladič v ceně 16 474 Kč, odkapník v ceně 988 Kč, dvě narážecí hlavy po 960 Kč, dvě mycí hlavy po 379 Kč, výčepní stojan Prazdroj 2K za 13 413 Kč, myčku skla v ceně 1 895 Kč, dva výčepní kohouty po 2 060 Kč a redukční ventil za 1 165 Kč. Dne 11. 1. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení komponentů výčepního zařízení podle výdajové karty [číslo] do 30 dnů od doručení výzvy a upozornila ho na možnost vzniku nároku smluvní pokuty při porušení této povinnosti. Dne 19. 8. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě smluvní pokuty a přiložila k výzvě fakturu splatnou 3. 9. 2019. Dne 19. 11. 2019 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované sumy a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně uhrazeno, obrátí se na soud se žalobou. 4. Ujednání o smluvních podmínkách pro uzavírání smluv o výpůjčce je prokázáno z rámcové smlouvy o výpůjčce výčepního zařízení na č. l. 9, viz zejména čl. 1 v němž jsou sjednána základní práva a povinnosti a též to, že při uzavření realizační smlouvy o výpůjčce dojde vždy k potvrzení dodacího listu (výdajové karty) žalovaným, čl. 2 stanovující povinnost uvést na výdajové kartě hodnotu věcí ke dni uzavření smlouvy o výpůjčce, čl. 3, v němž je stanoveno, že konkrétní smlouvy o výpůjčce budou vždy uzavírány na neurčitou dobu a čl. 4, dle něhož je žalovaný povinen vrátit předmět výpůjčky do 30. dnů od výzvy žalobkyně. Smluvní pokuta je sjednána v čl. 4 tak, že při prodlení žalovaného delším 30 dnů je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech nevrácených věcí tvořících předmět výpůjčky a s jejichž vrácením je v prodlení, kdy hodnotou věcí se rozumí hodnota uvedená na předmětném dodacím listě. Druhá věta daného ustanovení stanoví, že smluvní pokuta je splatná marným uplynutím lhůty dle předchozí věty, tj. do 30 dnů od výzvy žalobkyně k vrácení věcí. Skutečnost, že žalovaný si od žalobkyně vypůjčil komponenty výčepního zařízení v souhrnné hodnotě 38 673 Kč je prokázáno z výdajové karty výčepního zařízení na č. l. 10 p. v., výzva žalobkyně k vrácení výčepního zařízení je prokázána dopisem ze dne 11. 1. 2019 na č. l. 11 p. v. a fotokopií obálky podané téhož dne na adresu žalovaného na č. l. 11, výzva k zaplacení smluvní pokuty je prokázána dopisem z 19. 8. 2019 na č. l. 12 p. v. a fotokopií obálky podané téhož dne na poště na adresu žalovaného na č. l. 12 a fakturou na č. l. 6 splatnou 3. 9. 2019 na částku 38 673 Kč, učinění předžalobní upomínky je prokázáno výzvou z 19. 11. 2019 na č. l. 8 podané na poště dle podacího archu na č. l. 7. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2048 věty první o. z., neboť se strany pro případ porušení smluvené povinnosti, v souzené věci povinnosti žalovaného vrátit komponenty výčepního zařízení do 30 dnů od výzvy žalobkyně, dohodly na smluvní pokutě a stanovily způsob určení její výše, tj. v souhrnné hodnotě všech nevrácených komponentů, jak jsou zaneseny na výdajové kartě. Jelikož žalovaný žalobkyni ve sjednané lhůtě tyto komponenty nevrátil, je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši jejich souhrnné hodnoty, tj. 38 673 Kč. Jelikož smlouva klade splatnost smluvní pokuty před vznik nároku na ni (neboť smluvní pokuta se měla stát splatnou současně s porušením povinnosti žalovaným), žalobkyně správně uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty výzvou podle § 1958 odst. 2 o. z., v níž určila lhůtu k zaplacení do 3. 9. 2019. Jelikož žalovaný nezaplatil v tento den, ocitl se od 4. 9. 2019 v prodlení podle § 1968 o. z. a žalobkyni začalo vznikat právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož v dané věci se jedná o vzájemný závazek podnikatelů, má žalobkyně též právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 824 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 934 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 873 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč.