34 C 143/2020-50 — Okresní soud Plzeň-město

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 5 500 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku z titulu příspěvku dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. Soud vzal za prokázané, že žalovaný je od 19. 12. 2017 v Registru vozidel zapsán jako provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo TP vozidla [anonymizováno]. K vozidlu nebylo ode dne 9. 4. 2018 do 27. 6. 2018 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Ve smlouvě ze dne 1. 12. 2017 mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným se její strany dohodly, že [jméno] [příjmení] vypůjčí od 1. 12. 2017 do 31. 12. 2017 žalovanému na dobu jednoho měsíce shora uvedený osobní automobil. Na konci prosince 2017 žalovaný vrátil vypůjčený [značka automobilu]. 3. Soud vyšel z § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle něhož vlastník a provozovatel vozidla jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 tohoto zákona, tj. že musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel splněna po celou dobu povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 4. Podle § 4 odst. 2 písm. b) zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Zapsaný provozovatel či vlastník vozidla se povinnosti k zaplacení příspěvku zprostí, pokud prokáže, že v rozhodné době nebyl provozovatelem nebo vlastníkem vozidla a že zápis v registru silničních vozidel je chybný (srov. Kazda P. a Kazdová K.: Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. Wolters Kluwer, 2016, § 4). 5. Skutečnost, že ust. § 4 odst. 1 písm. b) zákona zákonodárce mínil jako vyvratitelnou právní domněnku, potvrzuje i důvodová zpráva k zákonu č. 293/2017 Sb., kde k bodu 2 je uvedeno, že se navrhují vyvratitelné domněnky týkající se osoby vlastníka a provozovatele, jako osob zapsaných v registru silničních vozidel jako vlastník či provozovatel, a že pro případ, kdy stav zápisu v registru silničních vozidel nebude odpovídat skutečnému stavu, bude moci dotčená osoba prokázat, že není vlastníkem či provozovatelem vozidla, čímž budou dostatečným způsobem ochráněna její práva. S touto konstrukcí je provázáno též stanovení počátku běhu prekluzivní lhůty zániku nároku na zaplacení příspěvku, je-li skutečným vlastníkem či provozovatelem vozidla někdo jiný, než zapsaná osoba, v § 4 odst. 6 věty druhé zákona. 6. Žalovaný tuto právní domněnku vyvrátil a prokázal, že v rozhodné době nebyl provozovatelem vozidla. 7. Definici provozovatele vozidla v zákoně o pojištění odpovědnosti provozu vozidla nelze zaměňovat s vymezením provozovatele v § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, či totožným vymezením v § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, neboť tyto definice byly vytvořeny pro účely těchto zvláštních zákonů, zejména pro účely stanovení objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla v § 125f zákona o silničním provozu (srov. Bušta P. a Kněžínek J.: Zákon o silničním provozu. Komentář. Wolters Kluwer, 2016, § 125f a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. 1 AS 222/2017-45, 25. - 44. odstavec odůvodnění). 8. Smyslem a účelem příspěvku je kompenzovat výdaje na náhrady újem způsobených provozem nepojištěných vozidel vyplacených z Garančního fondu ČKP. Samotná existence povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má úzkou souvislost s objektivní odpovědností provozovatele vozidla podle § 2927 o. z. Přitom ve smyslu tohoto ustanovení se za provozovatele vozidla považuje i takový uživatel, který vozidlo dočasně užívá na základě nájmu, výpůjčky nebo výprosy; je potřeba toliko toho, aby mohl během užívání vozidla volně rozhodovat o jeho užití, tj. o tom, zda, kdy a jak bude automobil používán, aby měl vypůjčitel plně k dispozici dohled nad stavem dopravního prostředku atd., což v souzeném případě bylo splněno. Jelikož za škodu z provozu dopravního prostředku je objektivně odpovědný jeho faktický provozovatel a nikoli evidenční provozovatel, jeví se logické, aby to byl právě faktický provozovatel, na něhož by měla dopadat povinnost sjednat pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a v případě, že se tak nestane, aby na něho dopadla povinnost zaplatit příspěvek podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Naproti tomu objektivní odpovědnost provozovatele vozidla ustanovená v § 125f zákona o silničním provozu byla do zákona zavedena, aby nedocházelo k nadužívání práva odepřít výpověď s odkazem na osobu blízkou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. 1 As 222/2017-45, 35. odst. odůvodnění). Podobně evidenční stav převáží např. při stanovení poplatníka silniční daně podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o dani silniční (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2012 č. j. 1 AFS 79/2012-42). Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že ve vztahu k žalovanému nejsou splněny podmínky § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a tedy žalovaný není povinen k zaplacení příspěvku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 650 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 500 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 7. 1. 2021, z částky 1 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 1. 2021 a z částky 750 Kč za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne 15. 1. 2021 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.