36 C 186/2021-49 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že na základě akvizice [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se žalobkyní ze dne 1. 4. 2020 se žalobkyní stala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále též jen žalobkyně). Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne 17. 5. 2016 uzavřela smlouvu o překlenovacím úvěru č a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavební spoření [číslo]. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala zřídit a vést žalovanému účet stavebního spoření do cílové částky a dále poskytnout žalovanému při splnění sjednaných podmínek úvěr ze stavebního spoření – tzv. překlenovací úvěr. Dle smlouvy byl žalovaný povinen poskytnutý překlenovací úvěr vyčerpat nejpozději do 2 let od uzavření smlouvy, což odpovídá datu 31. 5. 2018. Žalovaný vyčerpal z poskytnutého úvěru pouze částku ve výši 150 000 Kč. Jelikož žalovaný dále ničeho nečerpal do 2 let od uzavření smlouvy, ukončila žalobkyně čerpání úvěru, což oznámila žalovanému dopisem ze dne 6. 6. 2018. Úvěr byl sjednán jako účelový za účelem koupě rodinného domu. Žalovaný se ve smlouvě pod čl. III. odst. 4 zavázal hradit poskytnuté úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 542 Kč vždy nejpozději do posledního pracovního dne kalendářního měsíce a zároveň se zavázal hradit měsíční splátku povinného spoření ve výši 1 098 Kč. Těmito částkami se žalovaný dle čl. II. odst. 2 smlouvy zavázal splácet nejen jistinu úvěru, ale též úroky sjednané v čl. III. odst. 3 smlouvy ve výši 6,10 % ročně, jakož i úroky z prodlení, poplatky, smluvní pokuty, náklady a další služby spojené s vedením úvěrového účtu a poskytnutím úvěru. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení s hrazením splátek, konkrétně se splátkami za měsíce 12/2019, 1, 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 9/2020, žalobkyně tudíž v souladu s čl. IX. odst. 2 a 3 úvěrových podmínek využila svého práva a od smlouvy odstoupila dopisem ke dni 30. 9. 2020. Žalovaný se tak počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. Žalovaný dosud uhradil na dlužnou pohledávku dne 17. 2. 2021 částku ve výši 30 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na úroky z prodlení, smluvní úroky, poplatky a část jistiny. K datu podání žaloby dluží žalovaný žalobkyni částky vč. příslušenství specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani poté, co byl k jejímu zaplacení vyzván zástupcem žalobkyně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a o. s. ř., neboť žalobkyně s takovýmto postupem souhlasila. Žalovaný se na výzvu soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřil, pročež soud předpokládal jeho souhlas. Listiny byly žalovanému soudem zasílány na adresu uvedenou v centrálních registrech. 4. Soud dospěl na základě listin, které soudu předložila žalobkyně k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Strany mezi sebou uzavřely dne 17. 5. 2016 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavební spoření [číslo] ze dne 5. 5. 2016. Žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalovanému za účelem koupě rodinného domu na jeho požádání úvěr až do částky 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokovou sazbou ve výši 6,10 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 542 Kč splatnými do posledního pracovního dne kalendářního měsíce, v němž je předepsána její splatnost a částkou povinného spoření ve výši 1 098 Kč měsíčně. Současně žalovaný podpisem úvěrové smlouvy prohlásil přijetí úvěrových podmínek a přijal na vědomí čl. IX těchto úvěrových podmínek (úvěrové smlouva vlastnoručně podepsaná žalovaným). Žalovaný dne 17. 5. 2016 čerpal úvěr ve výši 150 000 Kč (platební příkaz podepsaný žalovaným ze dne 17. 5. 2016, potvrzení žalobkyně ze dne 25. 5. 2016, potvrzení banky žalovaného ze dne 8. 9. 2021). Strany si v úvěrových podmínkách čl. IX dohodly právo žalobkyně na odstoupení od smlouvy žalobkyní v případě prodlení žalovaného s úhradou více než dvou splátek úvěru nebo jedná splátky po dobu delší tři měsíce (úvěrové podmínky). Žalobkyně sdělila žalovanému dopisem ze dne 6. 6. 2018, že ukončila žalovanému čerpání úvěrových prostředků z překlenovacího úvěru z důvodu uplynutí doby, po kterou bylo překlenovací úvěr potřeba vyčerpat nejpozději do dvou let od uzavření smlouvy, tj. do 31. 5. 2018 (dopis žalobkyně ze dne 6. 6. 2018). Dopisem ze dne 1. 10. 2020 odstoupila žalobkyně od úvěrové smlouvy z důvodu neplnění závazků žalovaným ve lhůtách a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 1. 12. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky zástupcem žalobkyně. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Podle § 2005 OZ odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře (odst.1). Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění (odst. 2).</i> 8. Soud na základě výše učiněných skutkových zjištění po právním posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 OZ a následující OZ. Žalovanému byly jednoznačně vyplaceny peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč, které se zavázal splácet formou měsíčních splátek rozdělených na úrok a část stavebního spoření. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když přestal řádně splácet splátky poskytnutého úvěru, a proto žalobkyně důvodně v souladu s odsouhlasenými smluvními podmínkami odstoupila od úvěrové smlouvy a vyčíslila dlužnou jistinu a úroky. Výše požadované částky je v souladu s ustanovením smlouvy a vyplývá taktéž z listin založených ve spise. Ostatně bylo na žalovaném, aby případně sporoval výši dlužné částky, což se však nestalo, pročež soud vycházel z tvrzení žalobkyně ohledně výše nesplacené jistiny. Žalovaný je tudíž povinen s ohledem na shora uvedené skutečnosti zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu včetně smluvního úroku (§ 2395 OZ) a zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 654 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 778 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 94 420,70 Kč sestávající z částky 4 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 900 Kč ve výši 3 276 Kč O místě plnění bylo rozhodnuto s odkazem na ust. § 149 o. s. ř. O lhůtách k plnění bylo rozhodováno dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.