36 C 236/2021-67 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 6 132,17 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně – [jméno] [příjmení] [příjmení] [IČO] dne 11. 2. 2019 smlouvu o bankovních produktech a službách, ve které se zavázala zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet č. [bankovní účet] a dále se zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr Flexikredit až do úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit povolený limit. Žalovaný porušil své povinnosti, když překročil sjednanou výši úvěrového limitu a úvěr nesplácel řádně a včas, pročež banka využila svého práva a ke dni 19. 11. 2019 prohlásila úvěr za splatným. Žalovaná dosud dlužnou částku neuhradila. Aktivní legitimace vyplývá z postupní smlouvy ze dne 21. 1. 2021. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil (žalobkyně souhlas vyslovila již v podané žalobě), soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval. 4. Z předložených listin bylo zjištěno, že dne 11. 2. 2019 uzavřely strany smlouvu o kontokorentním úvěru – flexikredit, ve které se banka zavázala poskytovat žalované flexikredit – přečerpání limitu až do výše 5 000 Kč, přičemž žalovaná se pro případ využití flexikreditu zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 21,99 % ročně. Součástí smlouvy byly produktové podmínky, ve kterých si strany sjednaly právo žalobkyně na zesplatnění úvěru pro porušení povinností žalovaným (bod 24 produktových podmínek), mj. pro případ překročení povoleného limitu. Dopisy ze dne 15. 7. 2019 a 17. 7. 2019 banka oznámila žalované, že z důvodu překročení povoleného limitu (vyčerpáno 5 632,17 Kč) ji ukončuje poskytování flexikreditu. V dopise ze dne 20. 11. 2019 banka vyčíslila dluh žalované na částku 6 132,17 Kč. Čerpání úvěru vyplývá z výpisu z úvěrového účtu ze dne 25. 1. 2021. Aktivní legitimace žalobkyně byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 a přílohy k postupní smlouvě, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021. Naposledy byla žalovaná vyzvána k provedení úhrady právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 23. 3. 2021. <i>5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžení prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.</i> 8. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Soud má za prokázané, že mezi žalovanou a žalobkyní byla platně uzavřena úvěrová smlouva, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky formou služby flexikredit - povolené přečerpání zůstatku na bankovním účtu. Smlouva o úvěru byla shledána platným právním úkonem, neboť splňuje veškeré náležitosti, které s platnou smlouvou o úvěru spojuje občanský zákoník stejně jako zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni zřízení úvěru. Z předložených listin dále vyplývá, že žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně jej dosud nesplatila, byla tedy vyzvána k dorovnání dluhu, po marném uplynutí lhůty a zesplatnění byla vyzvána k zaplacení celé dlužné částky. Všechny požadované částky včetně úroků z prodlení a sjednaného úroku tedy soud shledal za důvodné a žalobě vyhověl. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci plně úspěšná, má vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení ve výši 1 489 Kč Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z 3 úkonů právní služby po 200 Kč, 3 režijních paušálů po 100 Kč a 21% DPH vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. při použití § 14b tohoto předpisu. 10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., žalované bylo uloženo uhradit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.