36 C 28/2021-38 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobce se žalobou domáhal proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15 625,20 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 100,19 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 600 Kč jdoucím od 27. 10. 2020 a náhrady nákladů řízení. Svou žalobu odůvodnil tím, že: Úvodem žalobce sděluje, že u něj došlo ke změně obchodní firmy. V minulosti zněla obchodní firma žalobce„ [právnická osoba]“ a„ [právnická osoba]“. Tyto původní obchodní firmy mohou být uvedeny v přiložených dokumentech, jimiž žalobce dokládásvůj nárok. Veškerá smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 NOZ a to následujícím způsobem. Žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobce [webová adresa]. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalovaný žalobci k prokázání totožnosti předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobce založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených v níže uvedené Smlouvě o úvěru. Žalobce posoudil úvěruschopnost (§ 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.) žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů [anonymizována čtyři slova]) nebo [anonymizováno] provozovaného [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splacení úvěru. Následně žalobce uzavřel s žalovaným dne 26.09.2019 Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen také jako„ Smlouva o úvěru“ nebo Smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientské sekce tak, že žalovaný odsouhlasil její znění. Smlouva byla následně uložena v klientské sekci žalovaného. Podle § 562 odst. 1 NOZ má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. Žalobce uzavírá smlouvy o úvěru prostřednictvím elektronického systému, jak předpokládáno ust. § 562 odst. 1 NOZ a dovolává se tímto jejich správnosti. Ve smlouvě žalobce jako úvěrující sjednal s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 11.600,00 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne 24.10.2019. Následně žalobce s žalovaným sjednali prodloužení doby splatnosti úvěru do 14.11.2019 a poplatek za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši 0,00 Kč. Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne 26.09.2019 (datum odepsání úvěru z účtu žalobce) převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobci neuhradil. Žalobci tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 11.600,00 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 0,00 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 15.11.2019 do zaplacení. Žalobce dokládá způsob výpočtu kapitalizovaného úroku z prodlení: úrok ve výši 1.100,19 Kč byl vypočítán v zákonné výši 10,00 % ročně z částky 11.600,00 Kč od 15.11.2019 do 26.10.2020 Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobci v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 11.600,00 Kč od 15.11.2019 do 26.10.2020 v celkové výši 4.025,20 Kč. Žalobce nárokuje smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vždy pouze do výše 1/2 jistiny. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou. Doručování prostřednictvím e-mailové zprávy bylo mezi žalobcem a žalovaným sjednáno v čl. 14 .2.1 Smlouvy o úvěru a je považováno za rovnocenné doručování v listinné podobě. Smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným byl uzavřen elektronickými prostředky komunikace na dálku. Z povahy tohoto smluvního vztahu vyplývá i následná komunikace těmito prostředky. Žalobce prokazatelně odeslal žalovanému výzvu k plnění prostřednictvím elektronické pošty na emailovou adresu žalovaného uvedenou ve Smlouvě o úvěru. Text e-mailové zprávy, včetně přiložené výzvy žalobce předložil soudu společně se žalobním návrhem. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že na základě smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 161 Kč (bez slevy). Žalovaný celkem dosud uhradil částku ve výši 8 561 Kč, která byla započtena na celý poplatek a částečně na úhradu jistiny, pročež se žalobce domáhá zaplacení jistiny ve výši 11 600 Kč a poplatek již nevymáhá. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nereagoval, pročež soud předpokládal jeho souhlas s takovýmto postupem soudu (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný a žalobce spolu uzavřeli dne 26. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. V záhlaví smlouvy jsou uvedeny iniciály žalobce a žalovaného. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč na dobu trvání úvěru 28 dnů s RPSN ve výši 5 632 % (!). Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit ve lhůtě splatnosti úvěru, činí 19 644 Kč, přičemž 15 000 Kč představuje úvěr a částka 5 161 představuje„ poplatek za poskytnutí úvěru v plné výši“. V případě prodlení žalovaného s plněním úvěru jsou v článku IX. smlouvy uvedena mnohá sankční ujednání. Zejména je v čl. IX odst. 1 písm a) ujednána ve prospěch žalobce smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky ohledně které je žalovaný v prodlení, dále jsou pod bodem c) téhož článku uvedeny další paušální poplatky na úhradu nákladů v nemalých výších od 33 Kč až po 500 Kč, dále jsou v tomto článku uvedeny náklady mimosoudního vymáhání až do částky 2 500 Kč pro prodlení nepřesahující 30 dnů a náklady třetích osob za vymáhání pro případ prodlení delší 30 dnů ve výši dalších 1 350 Kč. Další poplatky pak vyplývají z čl. VI. smlouvy. Skutečnost, že mezi stranami skutečně došlo k uzavření smlouvy o úvěru, vyplývá z žalobcem předložené kopie občanského průkazu žalovaného, výpisu z účtu žalovaného a výpisu z účtu žalobce ze dne 26. 9. 2019 a sdělení banky žalovaného ze dne 9. 2. 2021, ze kterých vyplývá, že žalobce zaslal žalovanému dne 26. 9. 2019 částku ve výši 15 000 Kč se zprávou„ úvěr dle smlouvy [číslo] [anonymizováno]“ pod VS odpovídající jeho RČ. Výzvou k úhradě dluhu – předžalobní upomínkou ze dne 14. 10. 2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy, z potvrzení na č. l. 21 vyplývá, že výzva byla zaslána žalovanému emailem dne 15. 10. 2020. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobcem nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z poskytnutých peněz žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 5 161 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako poplatek za poskytnutí úvěru, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu„ poplatku“ jako u