36 C 326/2020-62 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 1 500 Kč převodem na bankovní účet žalovaného, k uzavření smlouvy došlo prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně, respektive formou odesláním SMS. Zápůjčka měla být vrácena do 2. 8. 2015, k čemuž nedošlo. Právo vymáhat pohledávku přešlo na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017. Žalovaný dlužnou částku nevrátil ani po té, co byla zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 27. 7. 2018 vyzván k jejímu dobrovolnému zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Právní zástupce žalobkyně souhlasil s tímto postupem již v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval. 4. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému na jeho účet uvedený ve smlouvě poskytnout zápůjčku ve výši 1 500 Kč s tím, že splatnost zápůjčky byla stanovena na 31. 7. 2015 Smlouva je žalovaným podepsána. Z potvrzení banky žalovaného bylo zjištěno, že dne 20. 7. 2015 byla na účet žalovaného připsána z účtu předchůdkyně žalobkyně částka ve výši 1 500 Kč pod VS smlouvy o zápůjčce. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z předložené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, ze které vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla ze [právnická osoba] [příjmení] postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 19. 1. 2018 právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 26. 7. 2018 (výzvou k dobrovolnému uhrazení dluhu) byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Podle § 2391 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi účastníky (resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným) byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle shora citovaného ustanovení § 2391 občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 1 500 Kč a žalovaný se zavázal, že poskytnutou finanční hotovost vč. poplatku (který není předmětem tohoto řízení) vrátí ve lhůtě do 31. 7. 2015. Žalobkyně doložila, že žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce poskytla finanční prostředky. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, bylo na něm, aby případně tvrdil a prokazoval opak - tedy, že zápůjčka nebyla platně sjednána, respektive, že dluh zanikl. K právnímu hodnocení soud uvádí, že smlouvu o zápůjčce shledal absolutně neplatnou z titulu nepřiměřeně vysoké úrokové sazby ve výši 443,21 % ročně, pročež žalobkyni vznikl nárok toliko pouze na vydání bezdůvodného obohacení v částce odpovídající poskytnuté finanční částce ve výši 1 500 Kč. Rovněž soud v řízení nezjistil žádné skutečnosti, které by svědčily o zániku závazku, a proto soud žalobě vyhověl a to včetně požadovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše vyplývá z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy s ohledem na úspěch ve věci byla žalobkyni přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč (soudní poplatek ve výši 400 Kč, 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21%), a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., při použití § 14b této vyhlášky. 9. O lhůtách k plnění stanovených v tomto rozsudku bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.