38 C 150/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 3. 2021 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 532 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum], prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které žalovaný vyplnil své údaje a požadavky a žalobkyně mu následně zaslala na jím uvedené tel. číslo [příjmení], smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, které mu byly zaslány na jím uvedený účet. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 15 344 Kč (jistinu, poplatek ve výši 2 844 Kč), a to ve lhůtě do 19. 1. 2020. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas a je proto povinen zaplatit vedle jistiny ve výši 12 500 Kč a poplatku ve výši 2 844 Kč též náklady na 5 výzev ve výši 2500 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,5% z dlužné částky, tedy 5 188 Kč. Žalovaný uvedenou částku v celkové výši 20 532 Kč s příslušenstvím žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ze dne 19. 1. 2021 neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nevyjádřila souhlas s postupem dle § 115a občanského soudního řádu, nařídil soud jednání na 23. 9. 2021, právní zástupce žalobkyně i žalobkyně se z jednání omluvila. Na jednání se dostavil žalovaný, který uvedl v rámci svých tvrzení následně podpořených účastnickým výslechem, že půjčku si od žalobkyně před lety vzal ve výši 12 500 Kč, tyto peníze od žalobkyně obdržel. V období někdy před vánoci roku 2019 se z něj stal gambler, prohrál spousty peněz, vznikla mu celá řada dluhů, chtěl by ale situaci již řešit. Má dluhy ve výši asi 150 000 Kč až 200 000 Kč, přesnou výši neví, dluží i kamarádům a rodičům, něco již splatil. Nyní pobírá podporu v nezaměstnanosti ve výši cca 11 100 Kč, platí z toho podnájem ve výši 6 500 Kč, něco splácí rodičům, zbytek si pak nechává na jídlo. Vedle těchto příjmů rozprodává své věci a finance získává také prodejem kartiček hokejistů. Ze závislosti se za pomoci rodičů a kamarádů dostal, s penězi mu pomáhají hospodařit rodiče, má [anonymizováno] nemoc, má omezení v jídle. Podpora v nezaměstnanosti mu bude naposledy vyplacena v říjnu 2021, následně by chtěl již nastoupit do zaměstnání. Pošta je mu doručována k rodičům. Navrhl, aby mu byla uložena povinnost dluh zaplatit ve splátkách po 300 Kč měsíčně od října 2021. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný měl v úmyslu dne [datum] s žalobkyní uzavřít smlouvu o zápůjčce, zaslal žalobkyni skutečně [příjmení], který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo (listina č.l. 33, shodná tvrzení účastníků). Žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne [datum] částku ve výši 12 500 Kč (viz č.l. 31 a 10-11). V listině, která měla odpovídat ujednání stran, byl uveden datum splatnosti do 19. 1. 2020 (30 dnů) a poplatek za poskytnutí zápůjčky 2 844 Kč, úrok 0 %, RPSN (roční procentní sazba nákladů) je uvedena 1111 % a celková částka určená k vrácení 15 344 Kč. V listině jsou uvedeny též paušalizované náklady na 1 upomínku ve výši 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky denně pro případ prodlení (viz č.l. 33). Z tvrzení žalobkyně podpořené tvrzením žalovaného soud zjistil, že nebyla vrácena žádná částka. Žalobkyně sepsala výzvy k vrácení dlužné částky ze dne 26. 1. 2020, 2. 2. 2020, 9. 2. 2020, 18. 2. 2020 a 4. 3. 2020 (viz č.l. 34-35). Zda byly upomínky žalovanému zaslány nebylo z předložených listin zřejmé a s ohledem na žalovaným uvedené vyjádření, že má problémy s doručováním pošty se k této skutečnosti ani žalovaný neuměl vyjádřit. Upomínka ze dne 19. 1. 2021 zaslaná před podáním žaloby právním zástupcem žalobkyně byla odeslána dne 19. 1. 2021 dle připojeného podacího lístku (viz č.l. 32). K poměrům žalovaného soud odkazuje na skutečnosti uvedené v bodě 3 z účastnického výslechu žalovaného, podpořené zprávou Úřadu práce ČR (viz č.l. 14). 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a společností původního věřitele nevznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě úročné zápůjčky úvěru podle ust. § 2390 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském (úročeném) úvěru, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což je zřejmé z obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy. 6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje jednak z nedodržení podmínek dostatečného zjištění úvěruschopnosti žalovaného v době jeho poskytování a dále z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný žalobkyni zaplatit. 7. Soud se předně zabýval tím, zda byla splněna povinnost poskytovatele úvěru prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a zda vůbec došlo k uzavření smlouvy. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015, Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích ze žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce. Z předložených dokumentů nevyplývá, že by si poskytovatel úvěru vůbec nějaké informace od žalovaného zjišťoval a tyto prověřoval. V době, kdy měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena smlouva o zápůjčce a kdy byly peníze zaslány žalovanému (dne [datum]) žalovaný dle údajů uvedených v účastnické výpovědi byl již závislý na hraní a nejednalo se s největší pravděpodobností o první zápůjčku či úvěr, který obdržel. Smlouva o zápůjčce, o kterou opírá v rámci svých žalobních tvrzení žalobkyně svůj nárok, by byla, pokud by vůbec byla platně uzavřena, což taktéž s ohledem na ne zcela jasný způsob uzavírání není zcela prokázáno, absolutně neplatná pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb. (viz např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne