38 C 290/2021 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 7. 2021 domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 066,11 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum] a [číslo] dne [datum], na základě kterých původní věřitel poskytl žalovanému tyto peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Z první smlouvy poskytl částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 27 000 Kč (jistinu, úrok ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso 6 000Kč), a to formou 60. týdenních splátek ve výši 450 Kč počínaje 1. 7. 2018. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 8915 Kč Poslední splátka byla sjednána na 18. 8. 2019. Z druhé smlouvy poskytl pak původní věřitel žalovanému částku ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 45 360 Kč (jistinu, úrok ve výši 4 080 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 800 Kč, odměna za hotovostní inkaso 12 480), a to formou 78. týdenních splátek ve výši 582 Kč počínaje 22. 9. 2018. Žalovaný nehradil své smluvní závazky řádně a včas, zaplatil jen 4 152 Kč Poslední splátka byla sjednána na 14. 3. 2020. Dne [datum] původní věřitel uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení obou pohledávek, na základě které obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 19. 2. 2021. Hodnota druhé pohledávky ke dni postoupení činila 48 458 Kč, když tato částka se sestává z jistiny ve výši 24 000 Kč, dlužného úroku ve výši 1126 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 11 282 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku. Hodnota první pohledávky ke dni postoupení činila 25 085 Kč, když tato částka se sestává z jistiny ve výši 14 066,11 Kč, dlužného úroku ve výši 0 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso ve výši 4 018,89 Kč a příslušenství v podobě úroku z prodlení a úroku. V žalobě požaduje žalobkyně přiznání jistiny ve výši 14 066,11 Kč z první pohledávky, úroky ve výši 19,32 % ročně částečně kapitalizované, zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované a dále jistiny ve výši 24 000 Kč z druhé pohledávky, úroky ve výši 21,27 % ročně částečně kapitalizované, zákonné úroky z prodlení částečně kapitalizované. Žalovaný uvedenou částku žalobkyni ani přes upomínku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. 3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce i žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřili, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný podepsal s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] dvě listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru, a to dne [datum] [číslo] dne [datum] [číslo]. Na jejich základě byla žalovanému poskytnuta dne [datum] částka ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a dne [datum] částka ve výši 24 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit první poskytnutou částku ve výši 15 000 Kč v 60ti týdenních splátkách po 450 Kč celkem 27 000 Kč, přičemž 15 000 představuje dle smlouvy jistinu a částka ve výši 12 000 Kč je rozčleněna na úrok, administrativní poplatek a odměnu za hotovostní inkaso. První splátka byla splatná 7 kalendářní den po uzavření smlouvy a následující pak do konce následujícího kalendářního týdne. RPSN je ve smlouvě uvedena ve výši 206,15%. Z žalovaným podepsané karty zákazníka ze dne 24. 6. 2018 je patrné, že předchůdkyně žalobkyně od žalovaného žádala sdělení a prokázání údajů o jeho příjmech, výdajích, bydlení, zaměstnání, závazcích a společně vyživovaných osobách. Žalovaný se zavázal zaplatit druhou poskytnutou částku ve výši 24 000 Kč v 78ti týdenních splátkách po 582 Kč celkem 45 360 Kč, přičemž 24 000 představuje dle smlouvy jistinu a částka ve výši 21 360 Kč je rozčleněna na úrok, administrativní poplatek a odměnu za hotovostní inkaso. První splátka byla splatná 7 kalendářní den po uzavření smlouvy a následující pak do konce následujícího kalendářního týdne. RPSN je ve smlouvě uvedena ve výši 164,04 %. Obě pohledávky za žalovaným byla původním věřitelem postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy k postupní smlouvě. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, kterým byl žalovaný vyzván k vrácení dlužné částky do 10 dnů po obdržení tohoto dopisu. Z podacího lístku je patrné, že oznámení o postoupení pohledávek bylo podáno k poštovní přepravě dne 22. 2. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2021 byl žalovaný zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaný zaplatil na první pohledávku 8 915 Kč a na druhou pak 4 152 Kč. 5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a původním věřitelem nevznikl uzavřením shora uvedených smluv závazek v podobě úročného úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském (úročeném) úvěru, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což je zřejmé z obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy. 6. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazků – smluv o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků a poplatku, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobkyně zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 12 000 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit navíc a částka z titulu smlouvy o úvěru ve výši 21 360 Kč, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 24 000 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvách rozčleněna na různé poplatky, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného, než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobkyně je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček a spotřebitelských úvěrů, a zmíněné částky, bez ohledu na skutečnost, jak jsou ve formulářových smlouvách nazvány, by za předpokladu platnosti závazku nemohly být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že jednotlivé částky byly ve smlouvě o úvěru rozděleny na dvě části: na úroky a poplatek za administrativní činnosti. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění částek je ryze formální a že celá částka nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu poplatku a úroku jako ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 80 % za dobu 60 týdnů (14 měsíců), tedy 69,3 % ročně (ve smlouvě je dokonce uváděna RPSN 206,15 %) a u druhé smlouvy pak úrok ve výši 89 % za dobu 78 týdnů, tedy 59 % ročně (ve smlouvě je dokonce uváděna RPSN 164,04 %) a je tedy ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího