12 C 61/2021-65 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], a žalobkyně uzavřely dne [datum] Smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou. [anonymizována dvě slova] uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru dne [datum], na jejímž základě poskytla žalovanému půjčku ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději do [datum]. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí k zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po pověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil [datum]. K uživatelskému účtu pomocí vlastního hesla měl přístup pouze žalovaný. Úvěr byl převeden na bankovní účet [číslo] [bankovní účet], a to pod variabilním symbolem [číslo]. Variabilní symbol bylo rodné číslo žalovaného. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Neuhradil tak ani na základě upomínky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V daném případě soud nařídil k projednání věci jednání, z jehož účasti se žalobkyně, resp. její právní zástupce omluvili. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoli měl řádně doručeno (fikcí) na adresu trvalého bydliště dle centrální evidence obyvatelstva. 4. Soud provedl k důkazu listiny, které spolu se žalobou soudu předložila žalobkyně. Jednalo se o Oznámení o postoupení pohledávky, ze které vyplývá, že závazek byl převeden [datum] na žalobkyni a takové postoupení bylo žalované oznámeno. Výše dlužné částky činila [částka]. Z listiny Výzva k úhradě před podáním žaloby vyplývá, že žalobkyně, resp. její právní zástupce zaslali žalované výzvu k úhradě jejího dluhu v celkové výši [částka]. K předžalobní upomínce je připojen podací arch mj. se jménem žalované. 5. Soudu dále byla předložena listina označená jako Smlouva o zápůjčce, která byla ze strany původního věřitele podepsána blíže neustanovenou osobou za použití skenu podpisu, za žalovaného podpis chybí. Výše zápůjčky [částka], RPSN 205,11 %, úroková sazba 97,33 %. Dále soudu byly předloženy Všeobecné obchodní podmínky původního věřitele (nikým nepodepsány). 6. Dále soudu byl předložen výpis z bankovního převodu ve výši [částka] na účet [číslo] [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Jiné skutečnosti, např. dispoziční právo majitele účtu není z výpisu patrné. 7. Dle sdělení [právnická osoba] měl dispoziční právo k účtu 2 [bankovní účet] žalovaný. K [datum] zde byla zaslána částka [částka] z účtu [bankovní účet]. 8. Dle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Soud po zhodnocení výše uvedených důkazů dospěl k názoru, že žaloba není důvodná. Předně je nutné zdůraznit, že žalobkyně svým žalobním tvrzením určuje předmět řízení. V daném případě žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru (zápůjčce) prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele. [příjmení] byla žalobkyně ve věci úspěšná, skutková tvrzení obsažená v žalobě musí být prokázána adekvátními důkazními prostředky. Bylo tedy na žalobkyni, aby řádně prokázala, že to byl skutečně žalovaný, kdo smlouvu o zápůjčce s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel. Soud dospěl k názoru, že z nepodepsaných listin, ze kterých není patrné, jak vznikly a jak se s nimi seznámil žalovaný a zda to byl skutečně on, kdo danou smlouvu měl uzavřít, nelze spolehlivě vyvodit závěr o uzavření smlouvy právě žalovaným. Listiny nejsou nijak ověřeny a mohou být prakticky vytvořeny kýmkoli. Soud se neztotožňuje s tím, že žalovaná jednala v rámci dobré víry, že danou osobou je právě žalovaný. Pokud skutečně uzavírala právní předchůdkyně s žalovaným smlouvu, musela si být vědoma toho, že žalovaný (nebo kdokoli jiný) nemusí svůj závazek splnit a bude tedy na ní, aby svá tvrzení v případném soudním řízení prokázala. Z listin předložených žalobkyní nelze takový závěr vyvodit a v tomto směru měla být právní předchůdkyně žalobkyně, resp. sama žalobkyně obezřetnější. Oznámení o postoupení pohledávky nebo předžalobní výzva jsou jednostranným právním jednáním věřitele k případnému dlužníku, neprokazují však, že skutečně bez pochybností žalovaný uzavřel předmětnou smlouvu. Soud ve věci nařídil jednání za účelem, aby žalobkyni poskytl možné poučení ze strany soudu a tím prostor pro její další procesní postup. Svou neúčastí se však žalobkyně o takové poučení připravila a soudu nezbývalo nic jiného, než žalobu zamítnout, neboť žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně uzavřela smlouvu o půjčce právě s žalovaným. Žalobkyně sice ve své písemné omluvě z jednání navrhovala v případě pochybností odročení jednání a poučení žalobkyně, avšak soud toto nepovažoval za řádnou omluvu, resp. žádost o odrok jednání. Není povinností soudu v případě, že účastník se dobrovolně nezúčastní nařízeného jednání, toto jednání odročovat za účelem dalšího poučení, a to zvláště tehdy, když již v rámci přípravy jednání soud žalobkyni poučoval. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když je nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalovaný, který byl ve věci úspěšný, byl však nečinný, náhradu nákladů nepožadoval a ty mu ani dle spisového materiálu nevznikly. Za takových okolností soud náhradu nákladů řízení nepřiznal ani jednomu z účastníků.