16 C 167/2021-19 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal částky uvedené shora z důvodu vrácení poskytnuté zápůjčky. Žalovaný se nevyjádřil. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání se souhlasem účastníků podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ), neboť účastníci na výzvu soudu nevznesli proti tomuto zamýšlenému postupu soudu žádné námitky (§ 101 odst. 4 OSŘ). Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, podle které právní předchůdce žalobce [právnická osoba] jako zapůjčitel předal žalovanému jako vydlužiteli dne [datum] částku 15 000 Kč. Zápůjčka byla uzavřena písemnou formou a smluvní proces byl završen předáním předmětu zápůjčky zapůjčitelem vydlužiteli. Ohledně úročení zápůjčky bylo sjednáno, že zápůjčka je úročena, konkrétně vedle jistiny 15 000 Kč mělo být zaplaceno dalších 13 125 Kč, a to postupně během 60 týdnů (celková částka tedy 28 125 Kč). Pokud jde o splatnost zápůjčky, bylo sjednáno, že zápůjčka bude vrácena do 60 týdnů ve splátkách. Pokud jde o vrácení zápůjčky, žalobce uvedl a žalovaný nerozporoval, že vydlužitel částečně plnil, konkrétně uhradil 4 910 Kč. Zbývá tedy vrátit jistinu ve výši 10 090 Kč (rozdíl 15 000 Kč a vrácené částky, viz též níže). Pokud jde o právní posouzení věci, řídí se zápůjčka ustanoveními §§ 2390 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“). - Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 o.z.) - Při zápůjčce peněžité lze sjednat úroky (§ 2392 odst. 1 o.z.). Jelikož k jistině mělo být za dobu 60 týdnů vráceno navíc ještě 87,5% z jistiny, považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba). Přibližný výpočet na dobu jednoho roku (pomocí vynásobení koeficientem 52/60), který navíc vychází ve prospěch žalobce z předpokladu, že všechny splátky by žalovaný měl zaplatit jednorázově až na konci roku, by vedl k úrokové sazbě 76 % ročně. Jedná se o neplatnost absolutní, neboť zadlužování spotřebitelů tímto způsobem se v posledních letech stává hromadným společenským jevem, který ohrožuje primárně tyto spotřebitele samotné (vznik nesplatitelných závazků), avšak také jejich rodiny, zatěžuje státní rozpočet sociálními dávkami a narušuje společenskou soudržnost. Proto uvedené právní jednání zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). Poznamenává se, že ujednání o výši úroku sice představuje ujednání o ceně (§ 1813 o.z.), a proto na ně ve spotřebitelském vztahu nedopadají obecné zásady obsažené v § 1814 o.z. (tyto zásady stanoví neplatnost ujednání, zakládajících významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele; k takovým ujednáním se pak podle § 1815 přihlíží, jen pokud se jej sám spotřebitel dovolá). Avšak v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Navíc ve smyslu § 1811 odst. 1 o.z. musí být veškerá smluvní ujednání ve spotřebitelské smlouvě jasná a srozumitelná. Tento požadavek nesplňuje ujednání, které fiktivně rozděluje částku 13 125 Kč na„ úrok“, odměnu za zpracování, doručení atd. 6 020 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení 4 422 Kč, kdy spotřebiteli bylo podsouváno, že úrok činí pouze 2 683 Kč (sazba 29% p.a.). Podle právní úpravy, účinné od 1.1.2014 (občanský zákoník č. 89/2012 Sb., dále jen„ o.z.“), platí o bezdůvodném obohacení, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1). Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci přijatou částku 15 000 Kč, která je snížena o částku 4 910 Kč, což je 10 090 Kč. Pro účely konstrukce zamítajícího výroku pak platí, že požadovaná částka 12 116,34 Kč s úrokem z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení zahrnovala jednak důvodně požadovanou částku 10 090 Kč s úrokem z prodlení od 29. 12. 2021 do zaplacení, dále úrok z prodlení z částky 10 090 Kč za dobu 19. 12. 2020 – 28. 12. 2021 a dále pak rozdíl obou částek (11 026,34 Kč) s úrokem z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení. Výzvu k zaplacení dal žalobce žalovanému dne 27. 12. 2021 (doručení žaloby náhradním způsobem). Splatnost nastala podle názoru soudu dne 28. 12. 2021. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Ve zbytku soud žalobu zamítl, takže úspěch ve věci je dán částkami 10 090 Kč oproti 12 116 Kč a tedy žalobce dosáhl úspěchu 83,3% a neúspěchu 16,7%. Obdrží tedy 66,6%. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud žalobci přiznal (částečně dle úspěchu ve věci) náhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč. Dále odměnu 3 krát 300 Kč za převzetí věci, předžalobní upomínku a sepis žaloby (vyhláška č. 177/1996 Sb., při základu od 10 001 Kč do 30 000 Kč, a to za použití § 14b vyhlášky, jednalo se o formulářovou žalobu). K tomu 3 režijní paušály po 100 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za použití § 14b vyhlášky). Dále 21 % DPH ve výši 252 Kč Celkem tedy 2 252 Kč. Z toho tedy přísluší žalobce 1 499 Kč.