16 C 97/2022-14 — Okresní soud Plzeň-město

Žalobce se domáhal částky uvedené shora z důvodu vrácení poskytnuté zápůjčky. Žalovaný se nevyjádřil. Soud rozhodl věc bez nařízení jednání se souhlasem účastníků podle § 115a občanského soudního řádu (OSŘ), neboť účastníci na výzvu soudu nevznesli proti tomuto zamýšlenému postupu soudu žádné námitky (§ 101 odst. 4 OSŘ). Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, podle které žalobce jako zapůjčitel předal žalovanému jako vydlužiteli dne [datum] částku 11 000 Kč. Zápůjčka byla sjednána jako úročená, za dobu do 16. 12. 2020 mělo být zaplaceno dalších 2 200 Kč („ poplatek“ – podle obsahu jde o úrok), a to vedle vrácení jistiny. Celkově mělo být vráceno (nad rámec zapůjčené jistiny) navíc ještě 2200 Kč. Pokud jde o vrácení zápůjčky, žalobce uvedl a žalovaný nerozporoval, že vrácena nebyla žádná částka. Pokud jde o právní posouzení věci, řídí se zápůjčka ustanoveními §§ 2390 a následující občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“). - Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce (§ 2390 o.z.) - Při zápůjčce peněžité lze sjednat úroky (§ 2392 odst. 1 o.z.). Jelikož k jistině mělo být za dobu 2 týdnů vráceno navíc ještě 20%, považuje soud sjednaný úrok za neplatný (excesivní úroková sazba). Jedná se o neplatnost absolutní, neboť zadlužování spotřebitelů tímto způsobem se v posledních letech stává hromadným společenským jevem, který ohrožuje primárně tyto spotřebitele samotné (vznik nesplatitelných závazků), avšak také jejich rodiny, zatěžuje státní rozpočet sociálními dávkami a narušuje společenskou soudržnost. Proto uvedené právní jednání zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku). Také v nálezu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012 uvedl Ústavní soud, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. … Běžný klient úvěrové společnosti totiž nemůže v případě krátkodobého úvěru dopředu očekávat, ba ani předpokládat, že celková splacená částka bude několikanásobně převyšovat částku půjčenou. Tento předpoklad nelze ani spravedlivě požadovat. Podle právní úpravy, účinné od 1.1.2014 (občanský zákoník č. 89/2012 Sb., dále jen„ o.z.“), platí o bezdůvodném obohacení, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1). Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Splatnost bezdůvodného obohacení se řídí podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (bez zbytečného odkladu po výzvě k placení). Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci přijatou částku 11000 Kč. Splatnost nastala podle názoru soudu dne 16. 12. 2020. Dalšího dne začal běžet úrok z prodlení podle § 1970 OZ. Soud dále přiznal žalobci náklady, související s uplatněním pohledávky, a to ve výši 500 Kč za pět upomínek (tuto částku považuje za přiměřenou). Soud naopak zamítl právo na částku 2 200 Kč, tedy neplaně smluvený úrok. Dále pak na nákladech spojených s uplatněním, pokud již žalobce před podáním žaloby zaslal ještě 5 upomínek, lze přiznat nanejvýše 100 Kč za každou z těchto upomínek. Rovněž smluvní pokuta v případě neplatné smlouvy nepřichází jako nárok věřitele do úvahy. Dle § 142 odst. 2jhh o.s.ř. má žalobce právo na náhradu soudního poplatku 800 Kč, odměny 3 x 300 Kč (§ 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tři paušály po 100 Kč a 21% DPH. Celkem 2 000 Kč. Přitom co do jistiny, tj. nepočítaje příslušenství, bylo požadováno 18 579 Kč, jako součet 13 200 Kč + 5 379 Kč. Žalobce měl úspěch ohledně 11 000 Kč (59,2%). Žalovaný úspěch 7 579 Kč (40,8%). Proto soud žalobci přiznal toliko 18,4% nákladů.