17 C 157/2022-55 — Okresní soud Plzeň-město

1. Žalobkyně se domáhala původně po žalovaném zaplacení částky 1 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 12. 2021 do zaplacení. V žalobě uvedla, že od 5. 6. 2017 je žalovaný registrovaným čtenářem knihovny. Žalovaný si dne 3. 1. 2020 půjčil knihu, kterou měl vrátit 3. 2. 2020, leč vrátil ji až 2. 6. 2020 a dále dne 6. 1. 2020 si půjčil tři knihy, které vrátil až 1. 6. 2020. V prvém případě tak byl v prodlení 119 dní a ve zbylých třech případech 117 dní. Žalovanému tím vznikla povinnost zaplatit žalobkyni zpozdné v souladu s čl. 24 Knihovního řádu, a to ve výši 2 Kč za každý den prodlení s vrácením každé knihovní jednotky. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení zpozdného ve výši 940 Kč. Dále se domáhala i úhrady částky 460 Kč za upomínání žalovaného. 2. Žalovaný ve svém prvotním vyjádření uvedl, že nárok neuznává zejména co jeho výše, jelikož výpočet pokut nezohledňoval skutečnost, že v předmětném období nebylo díky platnému nouzovému stavu možno realizovat žádné služby, tedy ani vracet výpůjčky. Zejména pak v období od 12. 3. 2020 do 27. 4. 2020, resp. 17. 5. 2020. Z důvodu zamezení šíření koronaviru musely být knihovny po řadu týdnů uzavřeny, což žalobkyně opomíjí. Žalovaný dál namítl, že neobdržel druhou ani třetí upomínku stejně tak jako předžalobní upomínku. Přislíbil, že dlužnou částku uhradí nejpozději do 30. dubna 2022. 3. Žalobkyně ve své duplice uvedla, že žalovaný měl možnost si prodloužit výpůjční dobu, popř. požádat o prodloužení výpůjční doby, což neučinil. I v době uzavření knihovny z důvodu covidových restrikcí bylo možné vracet knihy poštou nebo jinou zásilkovou službou, nebo je vrátit prostřednictvím biblioboxů. Ani to však žalovaný nevyužil. Žalobkyně při zasílání upomínek postupovala v souladu s knihovním řádem a upomínky zasílala Českou poštou a žalovaný dle knihovního řádu je odpovědný za poskytnutí přesných a aktualizovaných osobních údajů. Žalovaný nikdy nesdělil jinou adresu než tu, na kterou mu bylo doručováno, neoznámil zřízení datové schránky či nežádal o doručení do datové schránky. Pokud byl žalovaný kontaktován emailem, tyto zprávy zůstaly bez jeho odezvy. 4. S ohledem na částečnou úhradu ze stany žalovaného ve výši 500 Kč, které byly započteny na poplatky za upomínání v částce 460 Kč a částkou 40 Kč na zpozdné, vzala žalobkyně částečně žalobu zpět o zaplacení 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. S ohledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil výrokem II. 5. Žalovaný ve své další reakci uvedl, že se snažil prodloužit elektonicky výpůjčky, bohužel to však nebylo možné. Žalobkyně se pak nevypořádala s jeho argumentací, že do zpozdného byla započtena i doba, kdy nebylo možné standardním způsobem výpůjčky vracet. 6. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř) bylo rozhodnuto ve věci bez jednání. 7. Věc nebyla skutkově složitá, mezi stranami nebylo ani sporné, že si žalovaný předmětné knižní tituly vypůjčil a přesto, že je měl vrátit již 3., resp. 5. 2. 2020, učinil tak až 1. 6. 2020. Ve věci bylo rozhodující zejména právní posouzení argumentace žalobkyně a žalovaného. Zejména proto soud nenařizoval jednání, také z důvodu, aby nezatěžoval řízení dalšími náklady spojenými s jednáním před soudem. 8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne 6. 2. 2019 podepsal přihlášku registrovaného čtenáře, v níž se krom jiného zavázal dodržovat podmínky v knihovním řádu. Žalovaný si dne 6. 1. 2020 půjčil celkem tři knižní tituly a měl je vrátit do 5. 2. 2020 a 3. 1. 2020 si půjčil jednu knihu, kterou měl vrátit do 3. 2. 2020. Jak vyplývá z jednotlivých protokolů, podle přílohy knihovního řádu činilo zpozdné za každou knihovní jednotku 2 Kč denně. Žalovaný byl v prodlení s vrácením všech čtyřech knihovních jednotek v celkové délce 470 dní. Upomínky i předžalobní výzva byly žalovanému doručovány v souladu s knihovním řádem na adresu uvedenou žalovaným v přihlášce. 9. S ohledem k tomu, že žalovaný částečně dlužnou částku uhradil předmětem řízení tak již nebyl nárok na zaplacení poplatků spojených s upomínáním, ale pouze zpozdné. Soud proto pro nadbytečnost další dokazování o k otázce upomínání neprováděl. 10. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že strany platně uzavřely smlouvu, jejíž součástí bylo i ujednání o smluvní pokutě v souladu s § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Jelikož se strany dohodly na zpozdném ve výši 2 Kč denně za každou nevrácenou knihu a žalovaný byl v prodlení 470 dní, vznikla mu celkem povinnost uhradit zpozdné ve výši 940 Kč. Vzhledem k tomu, že řízení o zaplacení 40 Kč bylo částečně zastaveno, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit zbylý dluh ve výši 900 Kč, a to spolu s příslušenstvím v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 151/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena standardně v délce tří dnů shodou s § 160 odst. 1 o.s.ř. 11. Pokud jde o argumentaci žalovaného, že ze strany žalobkyně nebyla zohledněna skutečnost, že minimálně od 12. 3. 2020 do 27. 4. 2020 nemohl knihovní tituly vrátit, je k tomu třeba uvést, že žalovaný se nedostal do prodlení až dne 12. 3. 2020, ale již 4. 2. 2020 resp. 6. 2. 2020. Jestliže až poté, co si žalovaný porušil svou smluvní povinnost vrátit knižní tituly včas, došlo k omezením v důsledku pandemie covid-19, které měla za následek ztížení vracení knižních titulů, jde takováto skutečnost výhradně k tíži žalovaného i za předpokladu, že by poslední den pro vrácení knižních titulů připadl na dobu od 12. 3. 2020, kdy byl v České republice na dobu 30 dnů vyhlášen nouzový stav. Je třeba přisvědčit argumentaci žalobkyně, že vracení knižních titulů nebylo zcela znemožněno, ale pouze omezeno, jelikož bylo možné knihy vracet např. prostřednictvím biblioboxů v souladu s knihovním řádem. Žalovaný tak nemůže úspěšně argumentovat, že po dobu, kdy on sám byl již v prodlení s vrácením knižních titulů, došlo k omezením z důvodu protiepidemických opatření a to jednak proto, že v případě, že by si svou smluvní povinnost řádně splnil, mohl knižní tituly vrátit ještě více než měsíc před zavedením nouzového stavu, navíc zavedení nouzového stavu mu možnost vrácení knižních titulů nezabraňovalo, ale pouze ztížilo. Uvedl-li žalovaný v přihlášce adresu, kde se již nezdržuje, jde skutečnost, že mu zde nebylo možné doručit korespondenci žalobkyně, taktéž výhradně k jeho tíži. Žalobkyně totiž při doručování písemností postupovala v souladu s knihovním řádem, který byl součástí smluvního ujednání stran. Soud proto nepřisvědčil argumentaci žalovaného a žalobě, jak je shora uvedeno, vyhověl. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení v plné výši, jelikož byla ve věci zcela úspěšný. O odměně advokátky bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2 o.s.ř. věty prvé za středníkem, neboť zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., která upravovala paušální odměnu advokátů, nálezem Ústavního soudu ke dni 7. 5. 2013, lze považovat za zvláštní okolnost, která užití vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu při stanovení odměny advokáta odůvodňuje. Náklady řízení jsou tak tvořeny odměnou advokátky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za 3 zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, odměnou advokátky za další úkon právní služby (částečné zpětvzetí žaloby) za 1.000 Kč podle § 7 ve spojení s § 9 advokátního tarifu a náhrada hotových výdajů za tento úkon ve výši 300 Kč v souladu s § 13 odst. 4 advokátního tarifu, DPH ve výši 21% ze všech zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.